"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Vzkaz v prachu - Část první

24. srpna 2015 v 16:00 | Nefi |  Tvorba
Krátká detektivní povídka Vzkaz v prachu původně vznikla jako dárek k narozeninám mému tátovi. Kdo čte knížky od Dicka Francise, jistou podobnost nepřehlédne...
____________________________________________________________________

Leden, městská policejní stanice…


"Ne! Ne! Ne! Já se na to můžu…!" nadával komisař Hárta a nadmíru rozčileně přecházel po své kanceláři. Měl tu hrozný nepořádek, ale v posledních dnech prostě neměl čas na úklid.

"Klid, Miloši, tímhle nic nezískáš," pokusil se zmírnit jeho vztek mladý David Lešenský. Pod komisařovým velením byl sotva rok, takže stále platil za nováčka. Starší kolegové si ho s oblibou dobírali, že mu ještě teče mlíko po bradě. Přesto svou práci dělal velmi dobře a komisař si ho celkem oblíbil.

"Já vím!" odsekl napůl zoufale a napůl stále ještě vztekle komisař. "Jenže ten chlap je hroznej parchant! Udělá to zase a my můžem akorát tak přihlížet!"

"Mohli bychom ho nechat sledovat…" navrhl opatrně Lešenský ve snaze nabídnout aspoň nějaké to řešení. Komisař však jenom mávl rukou.

"Sledovat ho můžeme jen omezenou dobu a on není tak blbej, aby si nepočkal na lepší příležitost. Koneckonců, bejval to dobrej polda. Nebejt tý první vraždy, asi bych ho brzo povýšil," povzdechl si komisař. Lešenský mlčky přisvědčil. S tímhle zapeklitým případem byl dobře obeznámen.

Začalo to před třemi lety. Hárta tehdy povýšil a dostal na starost celé oddělení. Na jeho místo komisaře nastoupil Roták a jako náhradu za Rotáka sem převeleli Zdeňka Režného.

Režný byl velice schopný a chytrý chlap, jak Hárta brzo zjistil. Na rozdíl od svých podřízených ho však od počátku neměl rád. Považoval Režného chytrost spíš za mazanost a v tom odjakživa viděl velký rozdíl.

Hártova podezřívavost dosáhla vrcholu, když se komisař Roták zabil v autě. Pravda, on vždycky jezdil rychle, ale že by nezvládl zatáčku, kterou projížděl několikrát denně celé roky? Hártovi tu něco nehrálo. Zjistil, že Rotákovo auto někdo úmyslně poškodil. A Hárta moc dobře věděl, kdo to byl.

Jenže neměl jediný důkaz na to, aby vznesl obvinění. Režný měl sice motiv - po komisařově smrti by se stal komisařem pravděpodobně on - ale měl taky proklatě dobré alibi. Hárta mohl jen tiše zuřit. A protože nikdo jiný tu funkci dostat nemohl, musel z Režného udělat komisaře. Nebyl zvyklý na porážku a teď navíc musel snášet vraha po svém boku. Hárta si byl jistý, že Režný se mu svým činem vysmál do očí.

Při druhé vraždě však zdánlivě přálo štěstí Hártovi. Zavražděnou byla Rotákova sousedka, která, jak Hárta snadno zjistil, musela vidět toho, kdo si pohrál s Rotákovým autem. Tentokrát hledal Hárta důkazy opravdu pečlivě. A našel. Nebo lépe řečeno, našli je jeho muži.

Ale Režný znovu unikl. S penězi zjevně neměl potíž a jeho schopný právník ho z případu bez větších obtíží vysekal. Z Hárty udělal pomstychtivého hlupáka a z Režného jeho zapřisáhlého nepřítele. Režný pak místo vězení dostal vyhazov a Hárta byl degradován na komisaře.

Právě před chvílí se o svém ponížení dozvěděl. A znovu mohl jen bezmocně zuřit a chrlit nadávky na každého, kdo měl tu smůlu a byl v jeho blízkosti. Ovšem Lešenský si z toho nic nedělal. I on cítil jistý pocit bezmoci. Sdílel s Hártou jako jeden z mála názor na Režného. Lešenský sám totiž našel několik důkazů svědčících jasně proti Režnému a neuniklo mu, jak je Režného právník nepopřel, ale dovedně odklonil od svého klienta stranou.

"Jestli příště udělá nějakou chybu, dostaneme ho," prohlásil sebejistým tónem, který měl komisaře zjevně uklidnit.

"Příště? Spíš doufej, ať žádné příště není," ušklíbl se Hárta sarkasticky. "Taky by se mohlo stát, že příště budu na řadě já."

O půl roku později…


Hárta vzrušeně svíral volant svého zeleného Opelu a trochu se zamračil na ručičku tachometru, která se vyhoupla maličko nad úroveň padesátky. Jen neochotně ubral na rychlosti. Nechtěl se hloupým přestupkem připravit o možnosti, které se mu naskytly.

Stala se totiž další, v pořadí už třetí vražda. I když mezi nimi zdánlivě nebyla žádná spojitost, Lešenský ho naléhavě zavolal na místo činu, přestože věděl, že komisař má jako každý čtvrtek ranní poradu a že přijede později. To znamenalo, že na něco přišel. A komisař věděl, že to něco má co do činění s Režným.

"Snad ho konečně dostanu," zamumlal si pro sebe a s touto myšlenkou dorazil k budově Bezpečnostní služby.

"Tudy," řekl místo přivítání Lešenský, když viděl, jak je komisař napjatý. Vystoupali po schodech do prvního patra a vstoupili do jedné z kanceláří. "Tomáš Bezděk, sektor 3" stálo na kovové cedulce na dveřích.

Uvnitř kanceláře leželo na podlaze mrtvé tělo obtloustlého, zhruba pětačtyřicetiletého muže s počínající pleškou. Komisaře však vůbec nezajímal jeho vzhled.

"Tak co jsi to teda našel?" vybídl Lešenského. Ten ho vyvedl z kanceláře ještě o patro výš, kde měla Bezpečnostní služba svou centrálu.

"Toto je pan Kovařík, který má v současné době na starost zálohování dat," představil Lešenský svému nadřízenému statného černovlasého muže, jenž seděl před obrazovkou stolního počítače a jehož prsty hbitě klouzaly po klávesnici. Po zaslechnutí svého jména se neotočil, ale prohodil svým hlubokým, bručivým hlasem:

"Tohle vás bude zajímat."

Hártu to opravdu zajímalo, takže bez váhání přešel k němu a nahlédl do monitoru. Uviděl tam kolonku Revize smazaných záznamů a pod ní tučně vyznačené dva nové, nezkontrolované smazané záznamy.

"Ukažte mi ten první," řekl s téměř dětskou dychtivostí, aniž by odtrhl oči od obrazovky. Kovařík ho poslechl a spustil první smazaný záznam. Hárta ho upřeně sledoval a úžasem málem nechal otevřená ústa.

Červen sedmnáctého, půl dvanácté v noci, Wolkerova ulice. Prvních pár vteřin se nic nedělo. Poté se však objevila postava v černém oblečení s kapucí na hlavě. Přistoupila k zastavárně na samém konci ulice, rozhlédla se a začala něco kutit u zámku.

"Paklíč," vyslovil domněnku Lešenský. "Ta zastavárna měla tak mizerný zámek, že její vyloupení bylo jen otázkou času."

Hárta přikývl a sledoval, jak zloděj zmizel uvnitř zastavárny. Po nějaké době se vynořil s nacpaným batohem na zádech. Komisař vůbec nepochyboval, že k ukradeným cenným věcem přidal taky obsah kasy.

Muž (Hártu ani nenapadlo myslet si, že by to mohla být žena) se obrátil, aby za sebou opět zamkl dveře. Hárta mu chtě nechtě musel přiznat trochu obdivu. Zjevně nebyl tak nezkušený. Ale pak zloděj přece jen udělal chybu. Možná to byla spíš náhoda, ale zakopl na schodech a natáhl se na chodník. Kapuce mu při tom sklouzla z hlavy a na malou chvíli byl vidět jeho obličej.

"Vraťte to!" zpozorněl Hárta. I Lešenský byl předtím zvědav na zlodějovu tvář. Oba záznamy už viděl a teď si jen vychutnával svůj triumf. Byl to on, kdo si vzpomněl na zálohování dat.

Komisař upřeně sledoval odkrytou tvář zloděje. Kovařík stopl záznam a trochu ho zvětšil. Byl teď sice rozmazaný, ale přesto komisař snadno zloděje poznal.

"Davide? Taky si myslíš, že je to Režný?"

"Ano, o tom není pochyb," souhlasil Lešenský. "Ale ještě je tu ten druhý záznam," připomněl.

I na druhém záznamu objevili Režného. Tentokrát přicházel sem, do sídla Bezpečnostní služby.

"Je to Režný," kýval hlavou Hárta, ale něco mu na tom všem nesedělo. "Proč ten záznam nesmazal pořádně? Přece musel vědět, že se všechna data zálohují."

"Jistě, pane," vložil se do toho Kovařík. "Měli jsme tu pokus o vstup do databáze ze včerejší noci. Ale náš bezpečnostní systém tento vstup zamítl, protože dotyčný použil starý kód."

"Starý?"

"Ano," přisvědčil Kovařík. "Nepravidelně několikrát za den se automaticky vygeneruje nový kód. Zaměstnanci, jako já, musejí o přístup zažádat." To vzbudilo u Hárty nemalý zájem.

"A koho žádají?" zeptal se, třebaže odpověď tušil.

"No samozřejmě počítač."

"Tak jak tedy Režný získal přístupové heslo, i když bylo staré?" nerozuměl Lešenský.

"Vydíráním," sřekli se Kovařík a Hárta. Komisaře trochu překvapilo, jak rychle na to přišel i Kovařík, ale pak se sám sobě ušklíbl. Jistě, tenhle chlap musí mít s výhrůžkami spoustu zkušeností. Na záznamech přece vidí kdejakého pachatele.

"Takže tím chcete naznačit, že Režný 'zmáčkl' někoho z Bezpečky?" ujišťoval se Lešenský.

"Ano, přesně to," div si nezamnul ruce Hárta. "Nebo je možnost, že by se vám nějak dostal do sítě?"

"O tom pochybuju," zavrtěl hlavou Kovařík. "Musel byste bejt zatraceně dobrej, abyste se k nám naboural. A stejně by to systém ohlásil…" Zarazil se. "Ledaže byste to provedl moc šikovně," připustil nakonec.

"Takže Režný z někoho vydoloval heslo, šel sem, zničil záznamy a zabil hlídače?" shrnul vše Lešenský, ale nějak se mu nechtělo tomu uvěřit. "Nemyslíš, že je to na Režného trochu moc… nápadné?"

"Kdyby neudělal chybu při mazání záznamů, bylo by to zatraceně mazané," nesouhlasil Hárta a odpoutal se od záznamů. "Máš pro mě ještě něco?" Lešenský přikývl.

"Ano. Tam dole jsme našli roztrhané kousky papíru. Chlapi je dali dohromady a objevil se nám tu vyděračský dopis v celé své kráse."

"Půjde zjistit, kdo ho napsal?" zajímal se komisař.

"Z písma ne, je to poskládané z vystříhaných novinových písmenek, ale podle obsahu je to jasné. Píše se tam: 'Mám tě na záznamu při loupeži v zastavárně. Chci podíl nebo tě udám. Zastav se u mě v kanceláři Bezpečnostní služby pro sektor 3. A prachy dones s sebou!'"

"Ten mrtvej hlídač Režného vydíral?" ujasňoval si to Hárta a vzpomněl si, jak před chvílí uvažoval o častém vydírání zaměstnanců Bezpečky. Proč by to nemohlo být naopak? Trochu klesl na duchu, když si připustil, že častější bude ta druhá možnost.

"Asi nebyl moc chytrý," usoudil po chvíli. "Režný se za ním zastavil, ale přišel v noci a s trochu jiným úmyslem, než měl ten ubožák v plánu. Zřejmě s něčím takovým vůbec nepočítal."

"Mám zajet proklepnout Režného?" navrhl Lešenský, ale komisař zavrtěl hlavou.

"My," zdůraznil, "si ho zajedeme proklepnout."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Havree Havree | Web | 27. října 2015 v 19:42 | Reagovat

trochu delší ale gemiálně napsaný, :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama