"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Červenec 2015

Jen se smějte - 29. DÍL

29. července 2015 v 14:41 | Nefi |  Kailiho putování
"Vznešený Dras-Kalhane," pozdravil muž a uctivě sklonil hlavu. Dívka se sklonila o poznání hlouběji, ale Kailimu neušel její drzý úsměv. Zamračil se, ale jenom v duchu. Neodvážil by se před svými hositeli chovat jakkoliv neslušně. Obával se, zda se nějak neprovinil už tím, že nepozdravil. Raději proto také sklonil hlavu.

"Nemusíš se bát, já si na zdvořilosti stejně moc nepotrpím," obrátil se k němu drak. "Nuže, můžeš dol Šar-danovi přednést dvou žádost." Kaili polkl.

"Chci se stát dračím bojovníkem," prohlásil pevně. "S prosbou se ptám, zda bys mne k sobě do učení?" Ufff. Povedlo se mu to zformulovat relativně slušně.

Dol Šar-Dan se na něj zkoumavě zadíval. Byl to postarší muž, Kaili ho odhadoval aspoň na šedesát. Měl dlouhé, téměř dokonale vybělené vlasy svázané v culíku tenkým koženým páskem. Jeho pronikavě modré oči vyzařovaly zkušenost a dostatek sebedůvěry. Ovšem v tuto chvíli v nich také byla jiskřička pobavení, i když Kaili netušil, co nebo kdo je tady k smíchu. Podle vrásek kolem mužových očí však bylo jasné, že se směje velmi rád.

"Proč se chceš stát bojovníkem?" zajímal se dol Šar-Dan a z jeho hlasu stále čišelo pobavení.

Mladík nevěděl, co na to říct.

"Pojď, projdeme se!" navrhl vesele dol Šar-Dan, uchopil mladíka paží kolem ramen a odváděl ho směrem k lesu. Kaili byl vývojem událostí natolik zaskočen, že ho ani nenapadlo se obětí cizího muže bránit. Pak v něm ale zvítězil instinkt a od staršího muže se odtáhl. Dol Šar-Dana to pobavilo, ale Kaili poznal, že se cítí trochu zaskočený.

"Omlouvám se," vyhrkl rychle, ale dol Šar-Dan ho zarazil.

"Ne, takhle by to nešlo," zavrtěl hlavou. "Chceš být dračím bojovníkem? Dobře, v tom případě jsme si už téměř rovni, protože dračí bojovníci mezi sebou tituly neuznávají."

"Ale jak vám mám tedy říkat?" nechápal zaskočený mladík.

"Šar," odpověděl prostě. Kaili přikývl.

"Dobře, Šare," řekl. "Proč jste mě zavedl sem?"

Šar se bezděčně rozhlédl kolem sebe a pokrčil rameny.

"V lese se nelže," prohlásil vážně. Kaili absolutně nechápal, ale Šar očividně pokládal tohle vysvětlení za dostatečné, protože pokračoval:

"Víš, být dračím bojovníkem znamená trochu víc, než jen bojovat. Je to záležitost srdce a svědomí."

"Nerozumím," zavrtěl Kaili nešťastně hlavou.

"Povím ti příběh. Posaď se a naslouchej." Šar ukázal rukou na zem a Kaili se na ní ochotně uvelebil. Poté pozorně naslouchal příjemnému Šarovu hlasu.

- - -

Putovali spolu tři udatní muži. Prošli společně mnohými boji a vraceli se domů. Když kráčeli lesem, uviděli ležet vedle cesty v prachu nějakého muže. Přispěchali k němu a zjistili, že muž má hlubokou a zanícenou ránu na paži. Zřejmě tu ležel už několik dnů, ruce i nohy měl svázané. Vedle něj ležel zakrvácený nůž, jež z hnisající rány sám vypadl.

"Zabijte mne!" prosil raněný z posledních sil.

Všichni tři muži se v tu chvíli podívali na nůž.

Prvnímu se hnalo hlavou: Umožněme mu důstojnou smrt! Přesekněme jeho pouta a vložme mu do ruky nůž, ať zemře jako pravý muž!

Druhý si myslel: Vyslyšme jeho prosbu a zabijme ho, jinak bude trpět ještě celé hodiny. Už si vytrpěl dost i bez toho!

Třetí si nemyslel nic, jen se mlčky sehnul pro nůž, očistil ho a odřezával rukáv své košile. Než se druzí dva vzpamatovali, přeřízl zraněnému pouta. Pak prořízl zanícenou ránu, nechal vytéct hnis, opláchl ji a obvázal. Poté dal muži napít a pod hlavu mu uložil svůj plášť.

"Děkuji," zamumlal sotva slyšitelně raněný a chvíli na to vydechl naposledy.

"Proč jsi se namáhal, když jsi viděl, že umírá?" nechápali druzí dva.

"Chtěl jsem, aby ten nůž odčinil své skutky," odpověděl jejich společník.

"Co je to za nesmysl?" nerozuměli mu.

"Stejný nesmysl, jako když jsem zachraňoval ve válce vás dva. Ovšem s tím rozdílem, že tam se mi to povedlo," odvětil vážně muž a své společníky opustil, protože poznal, jací doopravdy jsou.

- - -

Když Šar dovyprávěl, zmlkl a pohlédl do dálky.

"Už rozumíš, v čem je u dračích bojovníků rozdíl?" promluvil k mladíkovi, aniž by k němu obrátil pohled.

"Ano, Šare," řekl tiše Kaili. Šar pokýval hlavou, ale stále se na něj nepodíval.

"Mezi námi se říká, že dračí bojovník musí mít také dračí srdce - moudré, silné, ale také soucitné."

Mladík vážně přikyvoval. Teprve teď se Šar obrátil a pevně mu pohlédl do očí.

"Myslíš, že máš dračí srdce?" zeptal se a Kailimu se zhroutily veškeré naděje.

"Nemám, Šare," povzdechl si. "Ani náhodou nemám."

"Uvidíme," prohlásil k jeho překvapení Šar a podal mu ruku, aby se mohl zvednout. "Přijímám tě do učení."

Kaili udiveně přijal nabízenou pravici a Šar mu ji pevně stiskl.

"Vítej, synu," řekl Šar a jeho oči už se opět usmívaly.

"Děkuji, mistře. Budu se snažit ze všech sil," sliboval Kaili. Šar se upřímně rozesmál.

"Proč tohle říkají všichni učni?" kroutil hlavou s předstíranou nechápavostí. Kaili na to neřekl nic, ale umínil si, že on svá slova dodrží. Jen se smějte, pomyslel si, ale překvapeně zjistil, že má Šara čím dál raději.