"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Sám...

12. dubna 2015 v 6:00 | Nefi |  Tvorba
Tenhle pokus o báseň vznikl z náhlého popudu o půl jedenácté večer, když v právě čteném příběhu zemřela má oblíbená postava. Rozesmutnilo mě to, ale byla to skvělá inspirace. A pokud chytnu "tvořivou", proč ji nevyužít?
_______________________________________________________________________________________________________

Tma padá, šeří se v tvé duši.
Pšššt. Slova míjející řádky,
jež zlé předzvěsti tuší.
Ale nic nelze vzít zpátky.

Nádech. Povzdech. Hrozné napětí.
Tik, tak. Beznadějné hlasy času
ve svírajícím obětí
tvého zoufalého hlasu.

"Bojuj!" tvé rty prosbu šeptají
zrak odvrátivši v dál.
Myšlenky však se nedají,
vítr smutnou píseň hrál.

Jeho ruka pevně tiskne tvou
a pohled hasne již.
Plíce trhaně se dmou,
bolest, tu už neztišíš.

Zůstáváš sám a v tobě nic.
Vzlyk necháš volně plynout,
vždyť nespatříš ho víc,
snažíš se zapomenout.

Bolí to a pomoc není,
tón výčitek zní dál.
Víc, jak touha k zapomnění,
tvůj přítel tě miloval.

Však jeho duše pluje dál
mezi tiché snění.
Že lásku svou ti v oběť dal,
mezi námi není.

Jen slova tichá znějí:
"Z lásky zázraky se dějí..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama