"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Mít, nebo být? - 27.DÍL

15. dubna 2015 v 8:00 | Nefi |  Kailiho putování
Stezka se změnila. Kaili si toho všiml teprve dnes ráno a znervózněl. Určitě už je blízko cíle. Byl unavený a došlo mu skoro všechno jídlo. Už dva dny se držel jen na malých přídělech. Horší to bylo s vodou. I ta docházela a Kaili ne a ne narazit na pramen nebo tůňku. Bez vody dlouho nevydrží.

Proto byl neskutečně šťastný, když chvíli po poledni spatřil vysokou kovovou bránu, která přehrazovala nyní již rozšířenou a pohodlnou stezku. Byla to impozantní práce, a kdyby nebyl tak vyčerpaný, možná by ji i chvíli obdivoval. Ale teď na to neměl náladu. Váhal. Napůl se děsil toho, co se stane, až zabuší. Ovšem návrat nepřipadal v úvahu.

Protože na bráně nebylo klepadlo, vzal do ruky kámen a několikrát jím udeřil o kov. Zvuk se hlasitě rozlehl do poklidného okolního ticha, až to Kailimu bylo nepříjemné. Zapochyboval, jestli má právo rušit, ale neměl čas o tom uvažovat, protože se brána začala se skřípěním otevírat.

"Potřebovala by pořádně promazat!" pomyslel si a pomalu vykročil ke škvíře, kterou mezi sebou utvořila rozevírající se křídla brány. Nedůvěřivě se skrz ni protáhl a žaludek se mu nepříjemně stáhl, když se za ním se stejným skřípěním opět zabouchla.

"Kdo jsi?" zaslechl náhle odněkud shora. Rozhlédl se, ale neviděl nic než velký tmavý otvor.

"Přicházím, protože jsem poslechl hlas svého srdce," odpověděl Kaili tak, jak mu kdysi radil Ogmius.

"To mi nestačí," zasyčel hlas.

"Jmenuji se Kaili. Přicházím od elfů z kraje za pohořím Tarven. Vychovali mne, třebaže jsem člověk. Otce a matku neznám. Ale za svého mne přijal čaroděj Ogmius, jehož jsem potkal na své cestě. Poradil mi, abych vám ukázal tohle. Dostal jsem to od něj darem," vysvětloval zdvořile Kaili a odepjal od opasku roh. Opatrně vykročil k tmavému otvoru a položil roh na zem kus před něj. Poté zatajil dech.

Ze tmy se vynořila mohutná protáhlá hlava pokrytá šedivě zakalenými šupinami. Za hlavou následovalo obrovské ladné tělo stejné barvy, následované dlouhým ocasem. Drak vyšel ven a Kaili tak poprvé spatřil zástupce těchto úžasných tvorů. Zvláště ho zaujala drakova křídla. Měla oproti zbytku těla lehce namodralý odstín a tvořila je tenká, ale pevná kožovitá blána. Na první pohled však bylo jasné, že tento drak svá křídla nemůže použít. Obě byla na několika místech viditelně přelomená a blána četně potrhaná. Kaili na první pohled vycítil, že drak potlačuje bolest.

"Znám tento roh. Zdá se, že mluvíš pravdu," zabručel drak, když si předmět prohlédl. "Co od nás očekáváš?" Kaili se zarazil, zaváhal a chvíli přemýšlel o odpovědi. Nakonec řekl popravdě:

"Vlastně ani nevím. Měl jsem nutkání vás najít, a tak jsem za vámi vyrazil. Ogmius mi říkal, že čas od času přijímáte lidi za své učedníky. Doufal jsem, že i já bych se mohl o toto místo ucházet."

"Uvidíme," řekl na to drak. "Možná, že ano, možná, že ne. Půjdeš se mnou." Po těch slovech se otočil a vedl Kailiho širokou dlážděnou cestou, která strmě stoupala vzhůru po svahu hory. Mladík měl co dělat, aby mu drak nezmizel z dohledu. Vyčerpání dosáhlo vrcholu a popraskané rty se mu žízní nepříjemně slepily k sobě. Už už se chystal poprosit o přestávku, když konečně dorazili na vrchol.

Ke Kailiho překvapení byla na vrcholu hory rozlehlá prohlubeň. Zde spatřil nesourodou dvojici draků - jeden byl drobný, štíhlý a jeho temně modré tělo ostře kontrastovalo s pronikavýma žlutýma očima, zatímco druhý drak byl o poznání větší, jeho tělo mělo jakousi neurčitě hnědou barvu, jež na slunci měnila odstíny, a jeho obrovská rozložitá křídla se shodovala se zelenkavou barvou jeho očí. Působil majestátně, ale poněkud zvláštně.

"Vítej v našššem sssídle," řekl, spíš zasyčel hnědý drak. "Co sssi od násss žádáššš?"

"Chtěl bych se stát vaším učedníkem," řekl Kaili a pocítil v ústech pachuť krve, jak se jeho slepené rty od sebe odtrhly.

"Proč bychom tě měli přijmout?" lhostejně prohodil drak. "Proč zrovna tebe? Čím jsssi výjimečný?"

"Věřím, že u vás najdu své ztracené vzpomínky," přiznal Kaili. Drak si ho zamyšleně prohlédl.

"Poradím ssse ssse sssvými druhy, zda tě mám přijmout. Pamatuj sssi, že buď můžeššš jen mít za přátele draky, nebo také být přítelem draků. Rozmysssli sssi, zda chceššš usssilovat o tu druhou možnossst nebo zda ti jde jen o tu první."

"Chci být vaším přítelem," rozhodně prohlásil Kaili. "Toužím po tom již hodně dlouho."

"Jsssi zvláššštní," změřil si ho drak pohledem. "Jako bysss měl v sssobě něco dračího..."

Kaili se chystal povědět drakům o svých snech o dracích, ale zatočila se mu hlava a udělalo se mu zle. Snažil se nevolnost potlačit, ale v kombinaci s únavou neměl šanci. Nebezpečně se zakymácel a vyčerpaně klesl na zem. Modrý drak k němu přistoupil a jemně ho zvedl. Pak promluvil ke hnědému drakovi a Kaili ke svému překvapení zjistil, že to není drak, ale dračice.

"Je velmi unavený a potřebuje si odpočinout. Můžeš si s ním popovídat později, ale je jasné, že jho úmysly jsou čisté. Postarám se o něj." Poté se s Kailim vznesla. Kdyby nebyl tak unavený, asi by si svůj první let užil víc. Teď se mu však dělalo akorát tak špatně a měl co dělat, aby přemohl pocit na zvracení. Oddechl si, když ho dračice konečně položila na zem před vstup do nevelké jeskyně. Sama přistála vedle něj.

Kaili se pokusil zvednout, ale celé tělo měl jako z gumy. Bezradně se podíval po dračici, která s pobaveným, ale chápavým úsměvem znovu zvedla a odnesla dovnitř jeskyně. Tam ho šetrně položila na hromadu slámy vystlanou kůžemi. Kailimu se zavíraly oči únavou. Nebránil se jí a poslední, co viděl, byl vlhký hadřík, kterým mu někdo otřel bolavé rty.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama