"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Co bude dál? - 26.DÍL

13. dubna 2015 v 20:53 | Nefi |  Kailiho putování
Pohoří Tarven bylo možná nebezpečné a kruté, ale teprve ve Dračích horách si Kaili uvědomil plný význam spojení zrádné hory. Počasí se tu měnilo nepřirozeně často. Nevrle si otřel vodu z obličeje, když se dnes už podruhé spustil prudký liják. Během chvilky sice ustal a znovu v plné síle vysvitlo slunce, ale přesto stačil k tomu, aby Kailiho promáčel od hlavy až k patě. Mladík toho měl plné zuby, protože podobné výkyvy snášel už několik dní.

Pomalu si zvykal na samotu. Nechal se unášet svými myšlenkami a nebránil se jejich proudům, ať už mířily kamkoliv. Smutek odplul a nahradil ho klid a ticho. Rozbouřené pocity se usazovaly, ale úsměv se stále nevracel. Nanejvýš nějaký ten úšklebek, ale úsměv ne.

Rion Kailimu překvapivě dobře rozuměl. Když se jeho pán příliš utápěl ve vzpomínkách, vytrhl ho ze snění nějakou tou nezbedností. Kaili nechápal, co to do jindy poslušného hřebce vjelo. Ale aniž si to uvědomil, začal si na jeho dovádění zvykat. Zpestřovalo nudný pochod a spolehlivě odvracelo ponuré myšlenky a nadávky na počasí. O několik dní dokonce na jeho tváři vykouzlilo i nepatrný úsměv, jen takové cuknutí koutků.

Hřebec byl se sebou očividně spokojený a se svými rozvernostmi vytrvale pokračoval, dokud jeho pán nezahodil věčně zkroušený výraz a nezačal se znova radovat. Kaili si vůbec neuvědomil, že zlepšení jeho nálady má na svědomí právě Rion. Přikládal to působení času.

Zároveň s úsměvem se mu však vrátily i myšlenky typu: Co bude dál? Ano, najde draky. No dobře, možná je najde. A možná ho přijmou. Pak by u nich snad mohl nějakou dobu být a třeba se i něco přiučit. Ale pak? Mohl by se vrátit k Ogmiovi. Brighid na něj snad ještě nezapomněla.

Povzdechl si. Těch možná, snad a třeba bylo nějak moc. Nic nebylo jisté. Nevěděl, co ho potká v příštích dnech, natož pak týdnech nebo měsících. Tak rád by ale znal odpovědi na své otázky. Nejistota ho ubíjela. Dokud měl před sebou jasný cíl, byl relativně klidný. Ale konec cesty se nezadržitelně blížil.

Jednou se během cesty dostal do potíží. Zanedlouho si všiml, že je sledován. Usoudil, že si nemůže dovolit přijít k drakům s vetřelci v zádech. Navíc se obával útoku. Musel zmizet z dosahu. Odbočil ze stezky, putoval v noci, skrýval se pomocí zeleného plamene a vůbec celkově dělal vše pro to, aby pronásledovatele setřásl. Po nějaké době jejich přítomnost skutečně přestal cítit, ale přesto byl nadále opatrný.

Během skrývání ztratil stezku a dalo mu zatraceně hodně práce, než ji dokázal znova najít. Přímo na ni se však nevrátil a jen zběžně sledoval její směr, dokud to jen šlo. Nakonec ho však okolnosti jako skalnatý kamenitý podklad a čím dál strmější svah nedonutili opět na ni vstoupit. Od té chvíle byl neklidný a často těkal očima při sebemenším podezření na cizí přítomnost.

Mezitím, daleko od Dračích hor, seděl v tmavé jeskyni statný muž v rudém plášti, kožené zbroji a drátěné košili. Z očí mu sršely blesky a propaloval jimi o něco mladšího muže s pokorně skloněnou hlavou.

"Jak si dovoluješ mi oznámit, že vám zmizel? Copak jste, k čertu, tak neschopní, abyste nenašli jednoho pitomého kluka?! Je to ještě mladej parchant a ty máš oddíl pětadvaceti mužů!"

"Nevím, jak se to stalo, pane. Ale slibuji vám, že toho kluka přivedu," odpověděl klidně druhý muž. Věděl, že s pánem se nikdy nesmí hádat. Je mnohem lepší pokorně souhlasit a zraněnou hrdost si pak spravit korbelem piva.

"Slibuješ?" pobaveně se ušklíbl jeho pán. "To bych řekl. Buď ho dostanu dřív, než se dostane pod ochranu draků, nebo si vztek vyliju na tvé hlavě. A teď vypadni!"

"Ano, pane," zachvěl se. Pán byl rozzlobený a to nevěstilo nic dobrého. Věděl, že svou hrozbu myslí vážně. Povolal novou, schopnější družinu, a znovu vyrazil. Tentokrát ho dostane.

Kaili neměl ani potuchy o tom, že o necelý týden později se hlava onoho muže houpala spolu s tělem zavěšeným na větvi stromu poblíž ostrých šedých skal. A už vůbec neměl tušení o tom, že zdárně dorazil na území střežené draky. Od té chvíle ho oči mohutných tvorů ani na chvíli nepustily ze zřetele a vyčkávaly. Však už brzy nadejde správný čas se ukázat. Pak dostane vetřelec svou šanci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama