"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Zakázáno - 19.DÍL

20. března 2015 v 8:00 | Nefi |  Kailiho putování
Zdál se mu sen. Neexistovala v něm bolest ani strach. Bylo tam příjemně. Jakoby se vznášel na jemném vánku ve slunečním svitu. Ale něco ho táhlo zpět. Volalo ho to a přitahovalo. Nechtěl se vrátit. Tam číhala ta krutá bolest, které unikl. Bál se jí, bránil. Ale jakýsi hlas mu napovídal, že se nevrací jen k bolesti. Čeká na něj přítel. Už jen kvůli němu to musí udělat.

Pomalu otevřel oči a zamrkal. Ležel na zádech na poměrně pohodlné posteli a břicho měl ovázané bílými pruhy látky. Bolelo to. Přivřel oči a vzdychl. Teprve pak si všiml Harfalda, který seděl na židli vedle postele a sledoval ho.

"Dobré ráno!" usmál se na něj a Kaili mu úsměv chabě oplatil.

"Jak je?"

"Líp, ale pořád to bolí," odpověděl.

"Zlepší se to," utěšoval ho Harfald. "Filip říkal, že to bude chvíli trvat, než se úplně uzdravíš. Týden se prý nehneš z postele a zůstaneš tady nejméně čtrnáct dnů."

"Díky," zamumlal tiše Kaili, a když se Harfald nechápavě zamračil, dodal: "Za to, žes mě sem dostal."

"To nic nebylo. Nemohl jsem se dívat na to, jak trpíš," hájil se zaskočeně. "Už jsem viděl několik chlapů, co si tímhle prošli. Několik z nich to nezvládlo. Dostali se k doktorovi moc pozdě. Měl jsem o tebe popravdě šílený strach."

"Promiň. Už tě nikdy takhle nevyděsím," pousmál se Kaili.

"Beru tě za slovo," přikývl Harfald. "A teď se ještě prospi. Filip říkal, že musíš hodně odpočívat."

"Dobře," přikývl Kaili. Víčka mu samovolně klesla, jak byl vyčerpaný. Harfald ho poplácal po rameni, zvedl se a vyšel před jeskyni. Stále ještě byl tak trochu rozechvělý z toho, co se stalo. I když při operaci jen pomáhal, musel přemáhat veškeré instinkty, aby Filipovi nezabránil do Kailiho řezat. Připadal si trapně, ale Kaili byl v tu chvíli naprosto bezmocný a vydaný jim napospas. Harfald měl pocit, že ho musí bránit.

"Jak mu je?" zeptal se ho Nils, který stál na hlídce před jeskyní.

"Právě se na chvilku probral," odpověděl Harfald. "Je slabý a bolest ještě zdaleka neodezněla, ale vypadal mnohem líp, než včera."

"Filip ho z toho dostane, má s tím zkušenosti," poznamenal Nils.

"Já vím. Věřím mu. I když při té operaci... měl jsem s to chutí mu zabránit, aby do něj řezal," povzdechl si.

"Chápu, jak se cítíš," řekl Nils povzbudivě a vůbec se mu nesmál, jak se Harfald obával. "Když mi poprvé přímo před nosem operoval přítele, byl jsem z toho úplně vedle. Překvapilo mě, jak chladnokrevně do něj dokázal říznout. Ale to patří k jeho práci, kterou umí dělat dokonale. Časem se na to dá zvyknout."

"Obdivuju ho. Asi bych nemohl dělat to co on," přikývl Harfald.

"Má obdiv nás všech," souhlasil Nils. "Většina z nás mu vděčí za život."

"Tak to jsem rád," ozvalo se jim za zády. Filip si je měřil pobaveným pohledem. "Ta chvála se dobře poslouchá!"

Nils se ušklíbl. "Abychom to nepřehnali."

"Dej si pozor na jazyk, nebo příště žíznu hlouběji, než bych měl!" zasmál Filip a Harfaldovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že jde jen o pouhý vtip.

"Ty si z toho děláš legraci?" zakroutil nechápavě hlavou.

"Mám nad svou prací plakat?" pokrčil rameny. "To už dělají jiní. Já jsem rád, že můžu zachraňovat životy."

"Tak jsem to nemyslel," spěšně se omlouval Harfald.

"Dyť je to jedno," mávl nad tím rukou. "Zůstaneš tady s ním?"

"Samozřejmě. Dokud se neuzdraví," přikývl.

"Potom bys nám mohl pomoct. Službička za službičku," navrhl Filip.

"Klidně. Jsem vaším dlužníkem."

"Ale ještě mi řekni, odkud toho kluka znáš?" vyptával se Filip a Nils po něm šlehl zvědavým pohledem.

"Je mi líto, ale mám zákázáno o tom mluvit. Nemohu porušit slib, který jsem mu dal," zavrtěl hlavou Harfald a Filip se lehce zamračil.

"Víš, ostatní se na tebe zlobí, protože kvůli tobě o nás ten kluk ví. Je nezajímá, co by se s ním stalo, kdybych mu nepomohl. Oni mají jenom strach, že se o nás dozví špatné uši."

"On to nikomu nepoví!" bránil přítele Harfald. "Vysvětlíme mu to a on bude mlčet!"

"Máme zakázáno cokoliv vysvětlovat," odsekl Nils a vložil se tím do hovoru. "Buď ten kluk vstoupí do řádu, nebo..."

"Nebo co?" řekl Harfald a nepříjemně ho zamrazilo.

"Dost!" zarazil Nilse Filip. "Nikdo tvému příteli neublíží. Jen zkus pochopit naše obavy. Koneckonců, i ty jsi jedním z nás. Doufám, že o tom tvůj přítel neví."

"Ví," přiznal Harfald. "Důvěřuji mu. Tak zkuste věřit vy mně."

"Tady nejde o důvěru," ušklíbl se Nils. "Jde o to, že je zakázáno..."

"Jděte do háje se zákazy. Pořád se jimi oháníme, ale není snad důležitější to, co cítíme tady?" rozzlobil se Harfald a přiložil si ruku k srdci. "Jedině srdce nám řekne, komu můžeme věřit. Ne nějaké pitomé zákazy. Slovo zakázáno je jen prázdná výmluva pro to, abychom si to nemuseli připouštět. Protože pak bychom museli čas od času porušovat pravidla, za což by nás mohl stihnout trest. Ale na ten já naprosto kašlu!"

Harfald se otočil a rozzlobeně se vrátil do jeskyně. Usadil se vedle Kailiho a snažil se uklidnit.

"Nedovolím nikomu, aby tě otravoval kvůli tomu, že jsem tě sem zatáhl," zamumlal k němu omluvně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama