"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Strach uvnitř nás - 18.DÍL

19. března 2015 v 8:00 | Nefi |  Kailiho putování
Dva dny cestovali rovným lesem, ale pak se stromy začaly zvedat do čím dál tím prudších svahů. Blížili se k úpatím hor, ale trvalo jim ještě další dva dny, než dorazili až k nim. Lesem se totiž nedalo cestovat zrovna rychle. Stromy tu rostly poměrně blízko u sebe a čas od času narazili na tak zarostlou houštinu, že ji museli objet, což je pochopitelně zdržovalo.

Ale nakonec přece jen dorazili k horám. Tady končily Harfaldovy znalosti terénu a vedení se musel ujmout Kaili s mapou od Ogmia. Ten mu označil starou horskou stezku, která by je měla bezpečně dovést až k drakům. Mladíkům sice chvíli trvalo, než na stezku narazili, ale nakonec se jim to podařilo a s blížícím se soumrakem začali pomalu stoupat vzhůru po úbočí hor.

Kailimu se už od rána svíralo břicho nervozitou a k odpoledni ho začalo slabě pobolívat. Přisuzoval to strachu ze setkání s draky. Harfaldovi by to nepřiznal za nic na světě, ale nebyl si tak úplně jistý, jak je vlastně draci přijmou. Ve skutečnosti jen doufal, že je nezabijí.

K večeru, když se chystali utábořit, se Kailimu přitážilo. Bolest v břiše zesílila a mladík začal tušit, že to s nervozitou nemá nic společného. Ale nevycházelo to ani od poměrně čerstvého zranění boku. To se zahojilo dobře a navíc bylo na levém boku, kdežto bolest vycházela spíše z pravé strany břicha.

"Harfalde?" oslovil přítele, který si právě vytahoval z vaku přikrývku.

"Ano?"

"Nevím, co to je, ale už od rána mě bolí břicho. A je to čím dál tím horší," řekl a snažil se při tom nedat najevo, že to bolí opravdu hodně. Ještě se to dalo vydržet.

"Bolí tě to od té rány?" zeptal se starostlivě Harfald. Kaili zavrtěl hlavou.

"Ne, jde to spíš z pravé strany."

"Lehni si, mrknu se na to." Kaili přítele poslechl a vyhrnul si košili. Harfald k němu přiklekl a začal prohmatávat jeho břicho, aby zjistil, odkud bolest vychází. Náhle Kaili vykřikl bolestí.

"Tady?" zeptal se Harfald zamračeně a Kaili se zaťatými zuby přikývl. Když Harfald to místo stiskl, projel jím nával pořádně silné ostré bolesti.

"To není dobré. Tam je slepé střevo. Asi máš zánět." Harfaldův hlas skrýval obavy.

"Umíš ho vyléčit?" zeptal se Kaili.

"Nikdy jsem to nedělal, ale asi to nedokážu. Nemoci se vždycky léčí mnohem hůř než zranění," odpověděl Harfald.

"Aspoň to zkus."

"Dobře, ale nezapomeň, že to bude bolet." Harfald zavřel oči a ruce se mu rozhořely zelenými plameny, stejně jako před několika dny. Kaili zaťal zuby a přítel mu položil ruce na břicho. Bolelo to. Hodně to bolelo. Kaili zatínal svaly a čekal, až bolest přejde. Ale ta ne a ne odejít. Nakonec vykřikl a Harfaldovy ruce setřásl.

"Nejde to," omluvně zamumlal Harfald. Ale Kaili ho vnímal jen na půl ucha. Břicho měl jako v ohni. Bolest z Harfaldova léčení už sice odezněla, ale břicho ho i nadále bolelo čím dál víc.

"Co budeme dělat?" vysoukal ze sebe z těžka. Harfald pokrčil rameny.

"Musíme se vrátit. Potřebuješ pomoc a já o jedné vím. K drakům to může být ještě pěkně daleko a navíc nevíme, zda by tě dokázali uzdravit," řekl.

"Dobře. Je to daleko k té tvé pomoci?" zeptal se Kaili.

"Když pojedeme rychle, do rána jsme tam."

"Ty chceš jet v noci?!"

"Do rána ti bude tak zle, že nebudeš schopnej ani promluvit," odsekl Harfald.

"Tak díky za útěchu."

"Já jsem si nedělal legraci. Myslím to vážně," zamračil se Harfald. "Jedeme hned. Zvládneš nasednout?"

"Snad jo," odpověděl Kaili a zvedl se. Poslední špetka humoru ho rázem přešla. Břichem mu projel nával bolesti a on se musel pevně chytit otěží Riona, aby se nesvezl na zem. Jak tohle vydrží až do rána?

Harfald mu pomohl do sedla a nechal ho jet jako prvního, aby ho měl neustále pod kontrolou. Stezka tu nebyla dost široká, aby mohli jet vedle sebe. Kaili trpěl s každým krokem, který jeho kůň udělal. Za krátkou chvíli úplně zbledl a zpotil se. Těžce a zhluboka dýchal a snažil se tím trochu zmírnit návaly bolesti. Harfald ho soucitně sledoval a snažil se ho popohánět. Bál se. Zánět slepého střeva nebyl žádná legrace. Harfald už viděl, jak skolil i silnější muže, než byl Kaili. A některé z nich viděl i umírat. Neřekl Kailimu, že slepé střevo musí ven, aby se mu ulevilo. Tušil, že by Kaili mohl zbytečně panikařit. Už tak měl bolesti dost.

Hnali koně celou noc. Kaili se ze všech sil snažil udržet v sedle, ale když už se začalo blížit svítání, nezvládl to. Bolest byla příliš silná. Sesul se z Riona k zemi.

"Kaili!" vykřikl Harfald, sesedl ze svého koně a doběhl k němu. Kaili ležel na zemi a třásl se v zimnici.

"Já už nemůžu," mumlal. "Prosím, ať už to skončí. Cokoliv, ať to přestane bolet!"

"Už to není daleko. Do půl hodiny jsme tam. Pomůžou ti, uvidíš. Vím, že to hodně bolí, ale ještě není pozdě na to, aby tě z toho dostali. Ale musíme tam dojet," povzbuzoval ho Harfald a co nejjemněji ho zvedl. Kaili tiše zasténal.

"Už se neudržím v sedle," řekl.

"Tak pojedeš se mnou," rozhodl Harfald. Přivázal Rionovu uzdu ke kroužku na postroji svého koně a pomohl Kailimu do sedla. Pak se vyšvihl za něj a pobídl koně ke cvalu. Cítil, jak se Kaili potí, a pevně ho držel, aby nesklouzl dolů.

Po nějaké době dojeli na malou mýtinku. Harfald dovedl koně ke skále na jejím okraji a objel ji. Z druhé strany skály byl vidět černý otvor. Harfald se k němu rozjel, ale náhle prudce zastavil. Z otvoru vystoupil vysoký muž zahalený v tmavém plášti s kápí, který Harfald důvěrně znal.

"Co tu chcete?!" vyštěkl a mířil na ně napjatým lukem.

"To jsem přece já, Erinne," řekl Harfald a díval se muži pod kápi tam, kde tušil jeho oči.

"Harfalde!" řekl muž, když ho poznal, a sklonil luk. "Co tu děláš?"

"Doprovázím přítele," odpověděl Harfald a kývl hlavou směrem ke Kailimu, který seděl na koni před ním.

"Nevypadá zrovna dobře," zarazil se muž.

"Taky na tom dobře není. Vypadá to na slepé střevo. Dokážete mu pomoct?" zeptal se prosebně Harfald.

"Snad ano. Pojďte rychle dovnitř."

Harfald seskočil z koně a pomohl Kailimu dolů. Mladík zasténal a nohy se mu podlomily. Harfald ho jen tak tak zachytil, s námahou ho zvedl do náručí a rychle ho odnesl do jeskyně. Uvnitř to bylo útulně zařízeno. Měli tu police, skříně, stůl s židlemi a dokonce i několik postelí. Do jedné z nich Kailiho položili a Harfald mu okamžitě svlékl propocenou košili.

Příchod dvou cizinců vyvolal v jeskyni rozruch. Kolem Kailiho na posteli se seběhlo celkem pět mužů. Harfalda však v tu chvíli zajímal jen jeden z nich.

"Filipe, dokážeš mu pomoct? Je to zánět slepého střeva!" prohodil k hubenému drobnému muži s opálenou pletí a tmavýma, mírnýma očima s laskavým pohledem.

"Samozřejmě," přikývl vážně a obrátil se k ostatním mužům, kteří je zvědavě pozorovali. "Chlapi, připravte čistá prostěradla na jednu z postelí!" Muži přikývli a podle jeho pokynů nachystali sousední postel, do níž pak Kailiho přenesli. Mladík už byl sotva při vědomí a ztěžka vzdychl, když ho položili.

"Budu tě muset operovat a zanícené střevo vytáhnout," oznámil mu Filip. "Ale neboj se, už jsem to dělal mnohokrát a vždycky úspěšně."

Kaili ho sotva slyšel, ale přikývl. Vidina operace ho doslova děsila, ale bolest byla tak velká, že mu všechno začínalo být jedno. Udělal by cokoliv, jenom aby zmizela.

"Dobře. Doufám, že jsi posledních pár hodin nic nejedl."

"Nejedl," zamumlal Kaili. "Ááá! Pospěšte si. Šíleně to bolí."

"Já vím, zažil jsem to," odpověděl Filip. "Dám ti teď čichnout k látce namočené do odvaru z bylinek. Uspí tě to, abys nic necítil. Probereš se, až bude bezpečně po všem."

"Věřím ti," zašeptal Kaili a Filip mu položil vlhký pruh látky přes nos a ústa. Kaili se chvíli nadechoval a cítil zvláštní, příjemnou vůni. Cítil, jak se mu celým tělem rozlévá příjemný pocit úlevy. Jakoby bolest odeznívala a on se propadal kamsi daleko. Slabě se tomu pocitu pousmál a zavřel oči.

"Jdeme na to!" řekl Filip. "Teď už nebude nic cítit." U Kailiho teď zůstal jen on, Harfald a jeden z mužů. Ostatní odešli ven, protože věděli, že když Filip pracuje, má rád klid. Harfald a ten druhý muž mu měli pomáhat.

Filip vzal lahvičku s jakousi tekutinou a opláchl s ní Kailiho břicho. Poté řekl: "Nilsi, podáš mi nůž?" Harfalda při tom zamrazilo a odvrátil pohled. Nedokázal se dívat, jak Filip do Kailiho řízne. Měl o přítele velký strach. I když věděl, že Filip je velmi schopný léčitel, pořád se mohlo hodně věcí zvrtnout.

Ale operace probíhala poměrně dobře. Harfaldovi sice připadalo, že Kaili ztrácí příliš mnoho krve, ale Filip ho sebejistě uklidňoval, že neztrácí víc krve, než by při takovém zákroku měl. Přesto pracoval rychle a přesně. Během chvilky zanícené střevo vyňal a začal s postupným sešíváním. Uvnitř použil nit z materiálu, který se časem rozpustí, až budou rány zhojené. Povrchní ránu pak sešil obyčejnými stehy.

Nakonec nechal Harfalda a Nilse, aby opláchli okolí rány od krve. Harfald při tom nechal své slzy volně stékat po tváři. Teď, když z něj spadlo nejhorší napětí, už je nedokázal udržet.

"Strach uvnitř nás umí pěkně potrápit, co?" prohodil Nils a poplácal Harfalda po rameni. "Zvláště když jde o dobrého přítele."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama