"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Rozloučení - 25.DÍL

30. března 2015 v 6:00 | Nefi |  Kailiho putování
Tiché ševelení větru a zlatavé paprsky slunce Kailimu dobrou náladu nepřinášely. Spíše naopak. Harfald mu bolestně scházel. Nemohl na něj přestat myslet. Jestli ještě žije. Ogmius nevypadal zrovna jistě, když říkal, že se o něj postará. Kaili si snad stokrát vyčítal, že odešel. Věděl sice, že neměl na výběr, ale stejně se tím dál užíral.

Putoval sám už téměř pět dní. Jedinou útěchou a společností mu teď byl Rion. Kůň jakoby vycítil smutek svého pána a stal se přítulnějším. Jednoho večera, když Kaili nemohl usnout, začal do mladíka vytrvale dloubat nosem, dokud se Kaili nepousmál a nepohladil ho.

Šestého dne cesty se Kaili zastavil u malé bystřiny, aby napojil Riona a doplnil si zásoby vody. Potůček nebyl velký, a tak si jenom opláchl obličej a ruce. Hned se cítil o něco lépe. Chladivá voda smyla špínu i poslední stopy slz.

Když dokončil očistu, na chvíli se natáhl do měkké trávy. Zaposlouchal se do zpěvu ptáků a zurčení vody. Zavřel oči a přestal myslet na starosti a problémy. Soustředil se jen na zvuky přírody. Zaslechl bzučení včely, která nedaleko od něj létala z květu na květ. Slyšel třepotání listů v mírném vánku. Slyšel vlastní dech.

Náhle ho z jeho odpočinku něco vyrušilo. Prudce se zvedl a napůl očekával, že se na něj vrhnou nepřátelé. Nic takového se však nestalo. Narušitelem klidu byla holubice, jež k němu ladně přilétala. Kaili se zarazil, ale napřáhl paži a nechal holubici, aby na ní přistála. Ta spokojeně zavrkala a dovolila mu, aby roztřeseně sundal dopis z její nožky.

Zpráva byla nepochybně od Ogmia. Kdo jiný by mu psal? Kaili náhle pocítil strach. Proč mu čaroděj píše? Sevřelo ho zlé tušení. S bušícím srdcem dopis otevřel a začal číst:

"Zemřel. Je mi to moc líto. Jeho poslední slova patřila tobě: Ať jde dál."

To bylo všechno. Celá zpráva. Kailimu klesla ruka. Zemřel. Harfald... zemřel. Kaili tomu nemohl uvěřit. Proč zrovna Harfald? On byl ten poslední, kdo si to zasloužil.

"A můžu za to já!" praštil pěstí do země a všemožně se snažil potlačit pláč. "Jenom kvůli mně je..." Nedořekl a rozvzlykal se. Všechna naděje byla pryč. Odešla spolu s ním, pomyslel si hořce. Nevěděl, co si počít. Cítil se najednou úplně vyčerpaný, jakoby ho kousek ubyl.

Nakonec ho přemohl spánek. Usnul svíraje v ruce onu zlou zprávu. Spánek ho na krátkou dobu osvobodil od úzkosti. Ve snu ho nic netrápilo. Ale ráno druhého dne přišlo příliš brzo...

Kaili otevřel oči. Nebe zakrývaly mraky a dobré počasí všerejšího dne bylo pryč. Kaili za to byl rád. Neměl náladu na svítící slunce. S povzdechem si opláchl obličej, pojedl něco ze zásob a porkačoval v cestě. Na Rionovi však seděl jako tělo bez ducha. Byl ponořený do chmurných myšlenek a nedokázal se rozveselit.

Kladl sobě vinu. Neměl brát Harfalda s sebou. Měl zůstat neoblomný. Vůbec se neměl s nikým přátelit. Věděl přece, že mu hrozí nebezpečí. Je mrtvý kvůli němu, jen kvůli němu.

Svědomí a vnitřní hlas dokážou člověka dohnat až k šílenství. Kaili se jim nedokázal bránit, a tak je nechal, aby odplynuly do ztracena. Postupně začaly výčitky odeznívat, až mu nakonec daly pokoj. Mladík si oddechl a bylo mu o něco lépe.

"Co se stalo. stalo se," řekl si. "Minulost nezměním. Budu se s tím muset srovnat."

A tak se s přítelem v duchu rozloučil. Věnoval mu několik slov jako poslední sbohem a potom na něj přestal myslet. Věděl, že to tak bude lepší. Musí jít dál. Tak, jak to jeho přítel chtěl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama