"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Pusa na dobrou noc - 21.DÍL

22. března 2015 v 6:00 | Nefi |  Kailiho putování
Ano, i tento článek nemá oficiální přiřazení k Tématu týdne, protože mé tvůčí choutky už dávno vyčerpaly současné téma, a tak jsem si našla nějaké starší, které jsem ještě nepoužila. Mrkající
_______________________________________________________________________________________________

"Otče! Otče!" Brighid utíkala chodbou a hledala svého otce. Ten jí vyšel naproti ze své pracovny

"Co se děje, dcero? Vypadáš vyděšeně. Zdálo se ti snad něco zlého?" zeptal se vlídně.

"Ano! Viděla jsem Kailiho, otče! Bylo mu zle. Držel se za břicho, byl bledý a zpocený. Prosím, řekni mi, že to byl jen sen!" Brighid se o otci přitiskla a otřásala se vzlyky.

"Nevím, jestli to byl jen sen. Pokud ho miluješ, mohla to být pravda," vzdychl Ogmius a pohladil svou dceru po vlsech. "Ale uvidíš, že Kaili se z toho dostane. Má tuhý kořínek."

"Prosím, otče, nemohli bychom mu poslat zprávu? Třeba po holubici. Toužím vědět, zda... je ještě živý," vzlykala Brighid roztřeseně. Ogmius chvíli přemýšlel, ale poté přikývl.

"Budiž. Napiš dopis a za svítání pošleme holubici, aby si Kailiho našla. Možná to bude trvat i několik dní. Nemám tušení, jak daleko už se Kaili dostal."

"Děkuji!" zašeptala Brighid. "A omlouvám se, že jsem tě vyrušila."

"Nic se neděje, dcero. Láska umí být naléhavá," pousmál se Ogmius a nechal Brighid zamyšleně odejít. Ta se vrátila do postele, zachumlala se pod přikrývku, ale spát nemohla.

"Miluji Kailiho?" ptala se sama sebe.

"Ano. Miluji." Poprvé v životě se do někoho skutečně zamilovala a teď, když si to konečně připustila, se však vůbec necítila úžasně. Cítila strach, obavy, úzkost, až jí to málem vyrazilo dech. Tak tohle je láska! Bát se o druhého. Žít pro něj a zemřít spolu s ním. Ano, tohle znamená milovat.

Jak ráda by ho teď objala. Třeba už je mrtvý. Ne. Takhle nesmí přemýšlet! Kaili je určitě na živu. Musí být.

Vzdychla a setřela zbloudilou slzu, která se jí volně rozběhla po smutné tváři. Zavřela oči a v duchu Kailimu poslala pusu na dobrou noc. Snad k němu dorazí...

Druhého dne ráno se vzbudila brzo. Slunce sotva pohladilo svými paprsky obrys obzoru, když se již oblečená a učesaná usadila ke stolu a do ruky vzala brk. Popravdě netušila, co by mohla Kailimu napsat. Nakonec sebrala odvahu, položila hrot brku na papír a slova jakoby sama začala plynout.

Když byla hotová, kriticky si svůj výtvor přečetla. Usoudila, že to není zas tak špatné, a opatrně dopis poskládala do malé, pergamenové obálky, do níž už předtím vložil svůj dopis i Ogmius. Poté obálku pečlivě zapečetila voskem a vydala se k otci pro holubici.

Ogmius už na ni čekal. Holubice mu seděla na předloktí a on ji něžně hladil prstem po pírkách. Když Brighid vstoupila, usmál se na ni a beze slova uchopil holubici tak, aby mohla obálku pevně přivázat k její nožce.

"Myslíš, otče, že Kailiho najde?" zeptala se Brighid a vyslovila tak to, co ji dlouho tížilo na srdci.

"Určitě. Tahle je moje nejlepší. Najde si ho třeba na konci světa," povzbuzoval ji Ogmius. "Hlavně neztrácej víru, dítě."

"Ano, otče," přikývla a vzala holubici do rukou. "Leť maličká. Najdi Kailiho."

Holubice s zavrtěla a tiše zavrkala. Brighid ji pohladila a poté ji vyhodila do vzduchu. Holubice zamávala křídly a vznesla se vysoko k obloze. Po chvíli už z ní byla vidět jen malá pohybující se tečka oproti obzoru, na němž pozvolna svítalo slunce. Dívka si odhrnula neposlušný pramen, který se jí uvolnil z pevně staženého drdolu, a sledovala holubici tak dlouho, dokud ji úplně neztratila z očí.

"Vrať se brzy," zašeptala a sama nevěděla, komu ta slova patřila. Zda holubici, nebo jemu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama