"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Předsudky - 16. DÍL

17. března 2015 v 20:17 | Nefi |  Kailiho putování
Když se Kaili večer probral, byl propocený od hlavy až k patě, ale bylo mu už mnohem lépe. Jizvy ho ještě slabě pobolívaly, ale to mu nezabránilo, aby vstal a přisedl si k Harfaldovi, který mlčky hleděl do plamenů ohně a očividně o něčem přemýšlel.

"Jak je?" zeptal se Kailiho.

"Jsem v pohodě, díky. Nebylo by něco k jídlu?"

Harfald se rozesmál. "Tohle mluví za všechno! Počkej, ve vaku mám chleba z osady."

Po jídle bylo Kailimu ještě o něco lépe. Usoudil však, že by nic neměl uspěchat, a tak se opatrně natáhl na zem vedle Harfalda. Pokradmu se na něj podíval. Dobře věděl, že pokud chce znát jeho příběh, musí začít vaprávět jako první.

"Povím ti, co jsem zač," řekl nakonec s povzdechem, "ale musíš mi slíbit, že to nikdy nikomu nepovíš."

"Slibuji. Na mou čest," odpověděl Harfald vážně a Kaili přikývl. Potom se pustil do dlouhého vyprávění. Když mluvil o Brighid, cítil, jak mu hoří uši. Naštěstí si toho jeho přítel nevšiml, byl příliš zaujatý vyprávěním. Kaili nevynechal nic, až na cíl své cesty. Doufal, že když se o tom nezmíní, Harfald na to zapomene.

"Elfové!" vydechl Harfald nakonec. "Myslel jsem, že už nežijí! Všichni v Sedmiměstí si to myslí."

"To je taky účel. Elfové už se zdejšími obyvateli nechtějí nic mít. Prý kvůli nějakému dávnému neštěstí, nebo co. Oni o tom nikdy nechtějí mluvit," pokrčil rameny Kaili.

"Jenom kvůli takové blbosti?" ušklíbl se překvapeně Harfald.

"Mírni se, ano? Jsou věci, o kterých nemáš ani potuchy. Neměl by ses do nich navážet," varoval ho trochu příkře Kaili a Harfald se na něj překvapeně podíval: "Co třeba?"

"Ještě před několika minutami jsi netušil, že elfové žijí. Nevíš o nich vůbec nic! A taky..." Kaili se zarazil. Málem prozradil draky. Měl by být opatrnější.

"Co a taky?" vyzvídal Harfald. Všiml si, jak Kaili zaváhal.

"Jsou ještě další síly, o kterých nevíš. Ale nemohu ti to prozradit," vzdychl Kaili.

"Já myslel, že si věříme," ušklíbl se Harfald.

"To ano. Ale..." Kaili horečně vymýšlel nějakou výmluvu, když dostal výborný nápad. "Váže mě přísaha mlčenlivosti. I kdybych chtěl, nemohu ti o tom říct víc. Přísaha mi brání, abych komukoliv tajemství sdělil."

"Aha," zklamaně si povzdechl Harfald. "Tak to promiň."

Kaili se trochu pousmál: "Nic se nestalo. A teď povídej ty."

"Budu. Ovšem ještě mi řekni, kam vlastně jdeš."

Otázka zůstala skoro hmatatelně viset ve vzduchu. Kaili nikdy nezažil takový vnitřní boj. Chtěl být k příteli upřímný. Chtěl mu to povědět a zároveň se svěřit. Ale nemohl. Znamenalo by to zradu. Apoň elfové by to tak vnímali. Ale ty už stejně zradil. Prozradil je Harfaldovi. Takže teď už je to vlastně jedno. Podíval se na Harfalda:

"Dobře. Povím ti to. Žádná přísaha mě neváže. Promiň. Myslel jsem, že ti to nemůžu říct, ale mýlil jsem se. Ono je to složité. Asi se na mě budou zlobit. No, zlobit je sabé slovo. A navíc..."

"Nech toho," ušklíbl se Harfald. "Radši si rozmysli, jestli mi chceš věřit, protože mě fakt nebaví, když mi jednou lžeš a podruhý mluvíš pravdu."

"Promiň. Omlouvám se. Já..." Kaili už to nevydržel a sklonil hlavu. Strašně se styděl, ale to nebyl ten pravý důvod, proč mu náhle začaly slzet oči. Předchozí vyprávění v něm vyvolalo bolestné vzpomínky na elfy, na Ogmia a taky na Brighid. Cítit rozpolcenost z toho, co se chystal udělat. Netušil, zda draky najde a zda ho přijmou. Potřeboval si promluvit, ale až dosud si odmítal připustit, že by to skutečně někomu mohl říct.

Harfald byl dokonale zaskočený. "Hele, já jsem se tě nechtěl nijak dotknout."

"To je v pohodě," zamumlal Kaili, ale hlavu nezvedl. "Chápu tě. Řeknu, kam jdu, ale slib mi, že i to zůstane naprostým tajemstvím. A taky mi slib, že... no, že nezačneš panikařit."

"Panikařit? Proč bych měl..."

"Protože já se chystám najít draky, Harfalde. Draky."

"COŽE?" Harfald vytřeštil oči.

Kaili se ušklíbl: "Já tě varoval. Ale máš, cos chtěl."

"Ty si ze mě děláš srandu!" obvinil ho Harfald.

"Jasně. Úplně praskám smíchy. Naletěls mi," řekl Kaili a ironie z něj při tom doslova sršela.

"Myslel jsem, že už mě nic nepřekvapí, ale draci?" kroutil hlavou Harfald.

"Musím je najít," vysvětloval Kaili. "Vím, že tam najdu odpovědi na mnoho svých otázek. Dozvím se, kdo ve skutečnosti jsem. Kdo byli mí rodiče..."

"Vždyť tě zabijou, než se k nim přiblížíš," kroutil hlavou Harfald. "Jsi blázen!"

"Nejsem. Draci nejsou zlí."

"A na tos přišel kde? Všechny příběhy o nich mluví jako o nepřátelích lidí! A jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu," namítl Harfald.

Kaili se začínal zlobit. Zvedl hlavu a podíval se na přítele. "Vždyť jsou to povídačky. Nikdo ze Sedmiměstí draka v životě neviděl. Nevíte o nich nic!"

"A ty snad jo?!"

"Ne. Ale draci nikdy nikomu z lidí neublížili. A ty jsi proti nim prostě jen zaujatý!"

"A ty jim straníš. Takže je to oboustranné."

"Tsss," odfrkl si Kaili. "Nic nechápeš. Věděl jsem, že to tak dopadne. Prostě půjdu za draky, ať už si myslíš cokoliv. Jsem rád, že jsi mě doprovázel, ale zvládnu to i bez tebe."

"Ale no tak! Řekl jsem, že nevěřím drakům, ne tobě!" bránil se Harfald dotčeně. "Půjdu s tebou, když myslíš, že z toho vyvázneš živý."

Kaili překvapeně vydechl: "To jako fakt?"

"Jo. A jdi už spát. Zejtra musíme prokačovat dál, za těma tvejma drakama."

"Tak dobrou," zamumlal Kaili a odklidil se stranou, kde se zavrtal do přikrývky.

"Dobrou."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama