"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Lék na všechnu bolest - 20.DÍL

21. března 2015 v 8:00 | Nefi |  Kailiho putování
Jelikož jsem měla chuť psát a současné téma týdne už jsem vypotřebovala, vytáhla jsem jedno ze starších, které jsem nedopatřením vynechala, i když se na něj dalo psát. Teď se mi sem ale moc pěkně hodí, i když oficiálně tento článek není k Tématu týdne přiřazen.
__________________________________________________________________________________

Kaili se zotavoval dobře. Filip pečlivě sledoval, jestli se rána nezanítila, ale zatím to vypadalo skvěle. Kaili se nesměl hnout z postele. Filip mu nedovolil vstát, aby čerstvé stehy nepraskly. A Kaili ho poslouchal, neměl totiž chuť hrát si na hrdinu. Pořád ještě ho to bolelo, i když bolest postupně ustupovala.

Jak se říká, veselá mysl půl zdraví. V tomto případě zajišťovali Kailimu veselou mysl Harfald a Nils. S Nilsem si Kaili porozuměl rychle. Nils se ho na nic nevyptával a nenutil ho, aby mu o sobě něco prozradil. Narozdíl od ostatních chlapů nebyl tak nedůvěřivý. Kaili měl podezření, že mu Harfald promluvil do duše, a byl příteli vděčný. Cítil se lépe, když aspoň někdo z těch podiných cizinců k němu byl přívětivý.

Samozřejmě i Filip se k němu choval dobře. Kaili obdivoval jeho práci a pozoroval ho, kdykoliv se mu k tomu naskytla příležitost. Filip si toho všiml a k podivu ostatních chlapů ho nechal, aby se díval. Od té doby, co se Kaili probral, stihl Filip napravit vykloubené rameno, ošetřit několik hlubokých škrábanců a odřenin a zpevnit zlomený prst. Kaili se snažil zapamatovat si, jak to udělal. Jednou by se mu to mohlo hodit.

"Jak to děláš, že ti všichni chlapi tak věří?" zeptal se jednou, zrovna když Filip jednomu z mužů před chvílí odstranil obrovskou dřevěnou třísku, která se mu zapíchla poblíž oka. Stačil jeden neopatrný pohyb a ten chlap mohl být na jedno oko slepý.

"Jsem jejich lék na všechnu bolest!" zasmál se Filip. "Věří, že jim vždycky dokážu pomoct." Povzdechl si. "I když to není tak úplně pravda."

"Už... už ti někdo umřel pod rukama?" zeptal se opatrně Kaili.

"Už pět lidí," přikývl posmutněle. "Tři z nich byli chlapi od nás. Jejich zranění byla neslučitelná se životem. Pak jsem viděl umírat ženu při porodu. Její dítě bylo špatně natočené a ona to nezvládla. A poslední obětí byl nováček od nás. Byl to ještě kluk, ale při jednom z útoků po něm někdo mrštil zapálenou pochodeň. Utrpěl strašné popáleniny. Poslední, co jsem pro něj mohl udělat, bylo podat mu jed, po kterém by zemřel rychle."

Kaili ho otřeseně poslouchal. Nedokázal si sám sebe představit, jak by v takových chvílích zachoval chladnou hlavu.

"Jak dokážeš udržet emoce na uzdě, když vidíš, jak druzí trpí?" zeptal se.

"Zpočátku jsem si vždycky opakoval, že zmateným pobíháním okolo jim nepomůžu. Postupně jsem se naučil zklidnit se a časem se ze mě stal chaldnokrevný léčitel," pokrčil rameny. "Jinak to nešlo. Nesmím si připouštět jakýkoliv strach nebo možnost neúspěchu. Prostě vždycky dělám, co můžu, a soustředím se jen na svou práci."

"Jsi v tom dobrý. Naučíš mě aspoň něco?"

Filip vypadal zaskočeně. "Proč ne?" řekl. "Až ti dovolím vstát, můžeš mi pomáhat. Chlapi jsou zranění každou chvíli, máme nebezpečnou práci. Pod horami se potuluje mnoho nebezpečných tvorů."

"Vyprávěl ti Harfald, jak nás napadly ty bestie kousek od Lesné?"

"Ne," zakroutil hlavou Filip a zaujatě se po Kailim podíval: "Jak vypadaly?"

"Jako obří medvědi. Ale měli protáhlejší tlamu a byli celý černí, až na šedý pruh na zádech. Byli dva a my jsme měli co dělat, abychom je zabili. Jeden z nich mi prokousl bok. Nebýt Harfalda, už bych tu nebyl," vyprávěl Kaili.

"Kousl tě medvědon a přežil jsi?" užasl Filip.

"Neměl bych?" zamračil se Kaili.

"Neber si to osobně," pousmál se Filip. "Jde o to, že ti tvorové, medvědoni, mají ve svých slinách jed. Stačí trocha, aby se rány od nich zanítily."

"Harfald zřejmě jed odstranil, když mi rány zahojil," poznamenal Kaili.

"Tím si právě nejsem tak jistý," zamumlal Filip. "Mohl bych se podívat?"

Kaili mu ukázal čtyři ošklivé, stále ještě fialové jizvy na levém boku. Filip se zamračil. "Říkal jsem si, kde jsi k nim přišel. Myslím, že by medvědoní jed mohl souviset s tím zánětem."

"Jak to?"

"Pokud Harfald neví, že šlo o medvědony, a já si myslím, že to neví, potom ti sotva mohl odstranit jejich jed. Zůstal v tobě a bylo otázkou času, kdy se projeví. Budu muset Harfalda upozornit na tvory, kteří v sobě mají jed," zamyšleně vysvětloval Filip. "Měl jsi docela šětstí, že to byl jenom slepák!"

Po rozhovoru s Filipem byl Kaili dlouho zamyšlený. Promítal si celou jeho dosavadní cestu až sem. Když si vzpomněl na to, jak ho Brighid sledovala a navedla ho na správnou cestu, usmál se a vytáhl z kapsy přívěsek, který jí tehdy v lese přesekl.

"Snad ti ho jednou vrátím," zašeptal a opřel hlavu o polštář. "Kdybys mě teď viděla... Měla bys o mě starost?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama