"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Ještě mě napadlo - 15. DÍL

10. března 2015 v 13:22 | Nefi |  Kailiho putování
Druhého dne ráno vyrazili z hostince. Vydali se nejkratší cestou k lesu. Včerejší rozepře byla zapomenuta. Harfald se smířil s tím, že Kaili zůstane i nadále záhadný a že se s ním brzy bude muset rozloučit. Přestal se vyptávat a choval se stejně jako zpočátku. Kailimu se ohromně ulevilo. Mrzelo ho, že musí mlčet. Ale neměl na vybranou.

Včera večer se ukázalo, že se Harfald nemýlil. Děti se opravdu seběhly do hostince a prosebnými pohledy se dožadovaly příběhu. Kaili jim k jejich velké radosti vyhověl a pověděl jim příběh o vznešené elfské princezně, která důvěřivě uvěřila mladému čarodějovi svěřila mu do úschovy svou moc. Jenže čaroděj ji zneužil a z elfky se stala obyčejná dívka. A tak podel příběhu vznikli lidé. Děti byly příběhem zcela uchvácené a nebýt toho, že si je matky odvedly domů, by nejspíše škemraly ještě o další příběhy.

Kailimu při té vzpomínce bezděčně zacukaly koutky. I on býval jako dítě takhle zvědavý. A vlastně jsem doteď, uvědomil si. Ono se toho zas tak moc nezměnilo. Sám sobě se usmál.

Náhle ho něco vyrušilo z myšlenek. V křoví vedle cesty zlověstně zapraskala větvička. Kaili instinktivně sáhl po rukojeti meče a ostražitě se rozhlížel kolem sebe. Harfald se jeho chování zamračil, on sám si ničeho nevšiml. Než se však stačil zeptat, co to Kaili vyvádí, křikl na něj Kaili varovně: "Pozor! Za tebou v křoví!"

Harfald se otočil. Z křoví na něj hleděly dvě žluté, třpytivé oči. Mladík na nic nečekal a tasil meč. Jako na povel se oči pohnuly a z křoví se vynořil podivný tvor. Vzdáleně připomínal obrovského medvěda, ale měl protáhlejší hlavu a zdálo se, že je schopen chodit i po dvou. Jeho srst byla dokonale černá až na úzký šedý pruh na jeho zádech. Oba mladíky však šokovala jeho velikost. Na výšku měl skoro dva a půl metru, když stál na všech čtyřech.

Zvíře zuřivě zavrčelo a vrhlo se na Harfalda. Ten se rozmáchl mečem a sekl ho přes čumák. Zvíře zařvalo a rozzuřeně po něm skočilo. Harfald jen taktak přitáhl otěže svého koně a uhnul, takže zíře tvrdě dopadlo na zem. To už však nelenil Kaili. Přitočil se ke zvířeti a zasadil mu hlubokou ránu do zadní tlapy. Zvíře znovu vydalo hlasitý skřek a s kňučením se trochu stáhlo. Kaili toho využil a zuřivě zaútočil. Společně s Harfaldem zasadili zvířeti spoustu ran. Zvíře se však z nějakého důvodu odmítalo vzdát.

V jednu chvíli se Kailimu naskytla úžasná příležitost. Zvíře seklo tlapou po Harfaldovi a odkrylo tak své slabé místo. Mladík k němu přiskočil a než se zvíře stačilo vzpamatovat, bodl ho po přední tlapu. Zvíře se s nářkem zhrotuilo a snažilo se postavit. Dvě zraněné nohy mu to však značně ztěžovaly. Kaili se chystal k poslední ráně, ale cosi ho srazilo k zemi. Harfald vykřikl a vrhl se Kailimu na pomoc. Ukázalo se, že zvíře nebylo samo.

Na scéně se teď objevila další šelma. Byla ještě mohutnější, než ta první a kromě šedého pruhu na zádech měla ještě bílou skvrnu mezi očima. Vypadalo to na samce.

Kaili se vyděšeně odkulil stranou právě včas, aby uhnul smrtícím čelistem. Naštěstí zvíře zaměstnal Harfald, a tak se mohl spěšně zvednout. Na dlouho si však nedpočal. První zvíře, nejspíš samcova družka, se vzchopila a znovu zaútočila. Zjevně jí partner dodal odvahu.

Oba mladíci tušili, že se musejí dostat k břichu zvířat, aby je doopravdy zabili. Kailimu se poštěstilo. Bolestivě samici sekl přes čumák, na němž už měla ránu od Harfalda. Samice se vzepjala na zadní a chtěla zařvat. Místo toho však jen překvapeně zakňučela a skácela se k zemi s Kailiho mečem přímo v srdci. Mladík si zadýchaně odplivl a vytrhl meč z těla zvířete, až se jeho horká krev vyvalila ven.

"Pozor!" uslyšel najednou Harfaldův hlas. Prudce se otočil, ale bylo pozdě. Rozzuřený samec, zaskočený smrtí své družky, po něm skočil a odhodil ho o pár metrů dál. Meč Kailimu vyletěl z ruky a skočil příliš daleko od něj. Mladík se zoufale snažil něco udělat, ale netvor roztáhl čelisti a prudce se mu zakousl do boku.

Ještě nikdy Kaili nezažil takovou bolest. Projela celým jeho tělem a ustálila se v pravém boku. Kaili chtěl křičet, ale po dopadu si nejspíš vyrazil dech. Místo křiku jen celý zbledl a zpotil se studeným potem.

"Ne!" uslyšel Harfaldův výkřik a viděl, jak se jeho přítel zoufale vrhl na zvíře. To zjevně nečekalo takový prudký útok, a než se vzpamatovalo, utržilo několik pořádných ran do boku. Ve zlosti pak udělalo stejnou chybu, jako jeho družka. Vzepjalo se na zadní a Harfald ho bez obtíží usmrtil. Na nic potom nečekal a rozběhl se ke Kailimu.

"Zatraceně!" ulevil si, když spatřil přítelovy rány. Nevypadalo to dobře. Zuby zvířete mu způsobily čtyři hluboké rány, z nichž se valilo příliš mnoho krve. Harfald věděl, že musí krvácení co nejrychleji zastavit. Omluvně se na Kailiho podíval: "Promiň. Bude to bolet, ale nemám jinou možnost." Kaili na něj zmateně pohlédl. Nemyslel si, že by to mohlo bolet víc než teď, ale tušil, že tohle nemůže přežít. Krvácel příliš silně a nic nedokáže krev zastavit.

Harfald od Kailiho trochu ustoupil, vzpažil ruce a vzápětí ke Kailiho zděšení jeho ruce vzplály zeleným plamenem. Potom Harfald otevřel oči a poklekl zpět ke Kailimu. Ten na něj jen zděšeně zíral.

"Prosím. Zkus pro změnu věřit ty mně," řekl tiše a Kaili sotva znatelně kývl. Cítil, že ho opouštějí síly.

Zelený plamen okolo Harfaldových rukou se rozhořel silnějí a Harfald je s provinilým výrazem ve tváři přitiskl na Kailiho bok. Mladík zařval. Sžírala ho bolest ještě mnohem silnější než předtím. Svíjel se a snažil ze sebe shodit Harfaldovy ruce. Harfald je však pevně tiskl na Kailiho bok, dokud bolest nezačala ustupovat, až nakonec odezněla úlně. Kaili si slzami v očích tiskl bok a bezděčně se schoulil do klubíčka. Prudce se nadechoval a snažil se vstřebat, co se právě stalo.

"Co to, k čertu, bylo?"" zamumlal, když se trochu vzpamatoval. Po ranách na boku mu zbyly jen čtyři ohavné jizvy, nic víc.

"Omlouvám se za tu bolest, ale jinak to neumím," pokrčil rameny Harfald.

"Jak jsi to udělal?"

"Umím to odmalička. Proto mě otec tak nesnášel. Myslel si, že jsem mohl matku vyléčit. Dnes bych to možná zvládl, ale tehdy jsem na to neměl dost sil," vysvětlil Harfald.

"Co je to za sílu? Co všechno s ní dokážeš? A proč jsi mi to neřekl? " chrlil na něj Kaili jednu otázku za druhou.

"Taky ke mně nejsi zrovna upřímný," ušklíbl se Harfald. "Proč bych se měl svěřovat na potkání?"

Kailiho ta slova zamrzela. Chvíli mlčky váhal, ale nakonec řekl: "Tak dobře. Promiň. Vděčím ti za život. Myslím, že už ti můžu věřit."

"Že ti to trvalo," zasmál se uvolněně Harfald. "Zůstaň ležet, potřebuješ se zotavit i přes mou léčbu. Dneska zůstaneme tady."

"Díky," zamumlal Kaili. Harfald vytáhl svou i Kailiho přikrývku. Jednu položil na zem a druhou podal Kailimu. Ten se pomalu přesunul na přikrývku na zemi, vděčně se zakryl a bolestně vydechl.

"A ještě mě napadlo, že ti asi dlužím omluvu za několik lží," obrátil se k němu Harfald. Kaili už však unaveně zavřel víčka. Zranění mu ubralo sílu a ani Harfald nedokázal vymazat následky prožitého šoku. Mladík se potřeboval vyspat, a protože si to uvědomoval, spánku se nebránil, takže Harfaldova poslední slova už neslyšel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kiwi Kiwi | 11. března 2015 v 11:18 | Reagovat

Už se zas nemůžu dočkat pokračování! :)

Mimochodem, mám tě pozdravovat od tvého bývalého spolužáka :)

2 nefrisim nefrisim | 12. března 2015 v 7:59 | Reagovat

Myslíš Filipa? Děkuju ;-)

A pokračování už mám napůl rozepsané...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama