"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Díky a sbohem - 24.DÍL

29. března 2015 v 6:00 | Nefi |  Kailiho putování
Vzduch se zavlnil a na chvíli jakoby se rozestoupil. Zvedl se vítr a náhlý poryv s Kailim řádně zacloumal. Mladík se ale zapřel nohama a ustál to. Jeho pohled byl pevně upřený na postavu, která se najednou objevila vedle prvních stromů.

"Otče!" zvolal a rozběhl se postavě vstříc. Byl to Ogmius. Napřáhl ruce a nechal Kailiho, aby mu vběhl do náruče. "Synu."

Kaili ho pevně objal a toužil prodloužit tu chvíli štěstí. Úzkost uvnitř mu to však nedovolovala.

"Otče, můj přítel je raněný. Potřebuji tvou pomoc!" naléhal a obrátil se zpátky k jeskyni. Ogmius vyrazil za ním a nechal se dovést dovnitř. Muži, kteří to viděli, ohromeně protestovali, ale Kaili si jich vůbec nevšímal a zavedl Ogmia až k Harfaldovi. Právě teď ho oživoval Nils.

Ogmius ho jemně odstrčil a Nils se překvapeně odklidil stranou. "Kdo je to?" obrátil se ke Kailimu.

"Zachrání ho," řekl místo odpovědi Kaili.

Čaroděj mezitím přiložil ruce na Harfaldovo čelo a začal něco mumlat v neznámém jazyku. V jeskyni se rozhostilo ticho. Všichni upřeně sledovali čarodějovo počínání. Nikdo z mužů se zatím neodvážil dát naději rozbolavělému nitru, jen v Kailim plál její plamen tak jasně, až z něj doslova vyzařoval.

Trvalo to dlouho, ale Harfald se nakonec nadechl. Byl to slabý a trhaný nádech, ale následovaly po něm další a hlubší. Čaroděj přemístil své ruce k jeho ráně a pokračoval v mumlání. Že jeho ruce a skutečné rány odděluje tlustá vrstva obvazů, mu bylo docela jedno.

Po nějaké době přestal a odmotal obvazy. Rána byla zhojená jen napůl, ale stačilo to na to, aby přestala krvácet. Ogmius si vyžádal čisté obvazy a s pečlivostí jemu vlastní ránu obvázal. Poté užaslým mužům pokynul, aby Harfalda uložili do postele a obrátil se ke Kailimu.

"Děkuju! Ach, děkuju," zamumlal Kaili a znova ho objal.

"Ještě se neraduj. Ten chudák zdaleka ještě není z nejhoršího venku. Ztratil mnoho krve a to vyléčit neumím. Teprve čas ukáže, jestli to přežije," poznamenal Ogmius a konejšivě Kailiho pohladil po vlasech, protože se mladík znovu rozplakal. Stále ještě nevyplavil všechny emoce, které ho svíraly.

"Šššš," zabručel Ogmius. "Seber se! Musíš pokračovat. Už tak ses zdržel. Čím déle budeš na cestě, tím víc po tobě půjdou. Myslím dubhmaky. Nevím, kdo je posílá, ale jdou po tobě jako vosy po medu. Musíš dál. Jedině tam budeš v bezpečí."

"Neodejdu od Harfalda!" zavrtěl Kaili hlavou. "To nemůžu udělat!"

"Musíš!" namítl Ogmius. "Pokud neodejdeš, oni se vrátí. A zabijí vás všechny. To přeci nechceš, ne?"

"To ne," souhlasil. "Opravdu není jiné řešení?"

Ogmius se pousmál. "Jen jdi, já se o něj postarám."

"Díky, otče."

A tak si Kaili očistil meč, osedlal Riona a připravil se k odjezdu. Ostatní muži nic nechápali a byli zmatení z Ogmiova náhlého zjevení. Filip přistoupil ke Kailimu.

"Co má tohle všechno znamenat? Kdo je to?" vyptával se a kývl hlavou směrem k Ogmiovi, který je pozoroval.

"Je to čaroděj," odvětil Kaili. "Strávil jsem u něj poslední podzim a zimu. Hodně mě toho naučil. Nemusíte se ho bát, ví o vašem řádu. Nevím sice jak, ale ví to. Zůstane a pomůže Harfaldovi. Já musím pryč."

"Ale proč?" Filip nic nechápal. Kaili se smutně usmál.

"Ti dubhmakové šli po mně. Ublížili vám, protože jsem s vámi. To už se nesmí stát. Proto odcházím. Doufám, že mi to můžete prominout."

"Ale..."

"Snad se ještě někdy shledáme," přerušil ho Kaili a nečekaně ho objal. "Děkuju za všechno."

Filip byl dokonale zaskočený, takže se nezmohl na slovo. Kaili uvolnil objetí a vyšvihl se do sedla.

"Sbohem!" řekl a pobídl Riona ke cvalu. Jeho poslední pohled patřil Ogmiovi, který sledoval, jak Kaili mizí za rohem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama