"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Tajemná osoba - 12. DÍL

19. února 2015 v 21:45 | Nefi |  Kailiho putování
Od setkání s Brighid uplynulo již několik dní. Kaili se jejím počinem hodně zabýval. Snažil se přijít na to, co k tomu mladou dívku vedlo. Ani si kvůli tomu pořádně nevšiml, jak moc se krajina změnila. Svěží zvlněné pastviny před řekou nahradily rovinaté sušší louky a na obzoru se objevily rozlehlé jehličnaté lesy, které naznačovaly blížící se úpatí hor.

Kaili si bezděčně přejel rukou přes kapsu, v níž se skrýval přetržený přívěsek patřící Brighid. Dospěl k závěru, že by na ni měl přestat myslet, ale rozhodl se, že pokud se ještě někdy uvidí, nechá pro ni šperk opravit. Koneckonců, to on ji o něj připravil.

K večeru se rozjasnila obloha a konečně přestalo vytrvale mrholit. Kaili se zaradoval nad představou schnoucího oblečení. Navíc by si snad po dlouhé době mohl zapálit oheň. To znělo jako příjemné zpestření večerního utáboření.

"Nezačne-li zase pršet, zastavím o něco dřív a zkusím něco ulovit," zamumlal si pro sebe spokojeně. Z plánování ho však vyrušil klapot kopyt. Když se rozhlédl kolem sebe, uviděl, že se k němu zepředu cvalem blíží jezdec na koni. Světlý dlouhý plášť za ním vlál, jak uháněl.

"Doufám, že o mě nebude mít zájem. Na to, že jsem měl jet sám, je tu doslova přelidněno," brblal si tiše Kaili. Ale jinak byl velmi ostražitý. Neměl rád cizí lidi. Věděl, že cizinci bývají zvědaví. Na druhou stranu, tady byl cizincem on sám.

Jezdec se blížil. Brzy Kaili rozeznal, že jde o mladíka jen o málo starší než on. Měl na sobě jakousi koženou zbroj a u opasku mu visel meč. Kaili se zamračil. Tohle rozhodně není žádný bezbranný pocestný, myslel si, chytil opratě jen levou rukou a pravou položil podél boku tak, aby mohl rychle tasit meč.

Jakmile byl jezdec pár metrů od Kailiho, zvolnil a pomalu dovedl koně až k němu.

"Zdravím," zahlaholil vesele. "Kam máš namířeno?"

"Kdo se ptá, moc se dozví," odsekl opatrně Kaili a cizí mladík se zasmál.

"Dobře, nebudu se vyptávat. Ale smím-li, doprovodím tě."

"Nepotřebuju průvodce," odpověděl napůl zlostně Kaili. "Cestuji sám, a tak to i zůstane."

"Jen se nedělej. Znám tenhle cíp Sedmiměstí jako málokdo," chlubil se mladík.

"To možná ano," začala Kailimu docházet trpělivost, "ale já tvé služby nepotřebuju. Děkuji, těšilo mě a nashledanou."

"Eh, no tak jo," uklidnil se mladík. "Jsem Harfald. Přes zimu bydlím v osadě Horské Pláně nedaleko odtud, ale jak opadne sníh, vracím se sem, do divočiny. Mám to tu rád. Ale popravdě, chybí mi společník. Stačí?"

"Co stačí?" nechápal Kaili.

"Zajímalo tě, co jsem zač."

"Jak to...?"

Mladík se rozesmál. "Tváříš se tak, že by to poznal i slepý."

Kaili na to jen pokrčil rameny. Nezdálo se, že by byl mladík nebezpečný. A Kailiho v duchu celkem lákala představa společníka, i když si to nechtěl přiznat.

"Dobře, můžeš jet se mnou," řekl po chvíli zamyšleně. Pak prostě dodal: "Jsem Kaili."

Harfald se ukázal jako skvělý společník. Téměř nezavřel pusu a během půl hodiny už si s ním Kaili povídal, jako by se znali odjakživa. Jen se pečlivě vyhýbal svému původu a cíli své cesty. Pokud Harfald na toto téma zabrousil, Kaili vždycky převedl řeč jinam. Po nějaká době to Harfaldovi zřejmě došlo, protože svých vzyvědačskýh pokusů zanechal.

Jakmile byla vyčerpána všechna možná témata hovoru, nastalo na nějakou dobu ticho. Kaili přemýšlel, na co zavést řeč, a Harfald ho pokradmu sledoval. Zajímalo by ho, co je "ten kluk" zač. Nevypadá zrovna jako místní. I jeho oblečení se liší od toho, které zatím v Sedmiměstí viděl. Nejspíš bude zdaleka, pomyslel si. Ale je docela fajn, i když mi dalo zabrat, než jsem ho rozmluvil. A pořád ještě si dává pozor na to, aby mi o sobě nic neprozradil. Copak asi skrývá?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama