"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Co bych řekl, ale nemůžu - 13. DÍL

21. února 2015 v 21:32 | Nefi |  Kailiho putování
K večeru Kaili navrhl Harfaldovi svůj původní plán. Harfald rád souhlasil a nabídl se, že uloví něco k jídlu. Kaili odevzdaně souhlasil a začal shánět aspoň trochu suché dřevo na oheň. Harfald odstrojil svého koně, aby mu trochu ulevil, vytáhl z batohu na zádech krátký lovecký luk, napjal tětivu a s toulcem plným šípů odešel na lov.

Když sehnal dostatek dřeva, Kaili taktéž odstrojil Riona a uvázal oba koně tak, aby se mohli podle libosti pást. Poté nachystal ohniště a tiše si při tom pobrukoval starou elfskou melodii. V půlce ho však přerušil návrat Harfalda s ulovenou kořistí. Mladík přinesl pořádného králíka a pustil se mlčky do jeho vykuchání. Kaili uznale přikývl a pokračoval v pobrukování.

"Co je to za písničku?" zeptal se po chvilce Harfald. "Mám pocit, že ji odněkud znám."

"To sotva," pousmál se Kaili. "Znám ji... od svých rodičů." Přes tvář mu přeběhl nenápadný stín, který Harfald naštěstí vůbec nepostřehl. Pravdou však bylo, že mohl elfy považovat za svou rodinu. To oni ho vychovali.

"Máš rodinu?" opatrně se zeptal Harfald.

"Dá se to tak říct," přikývl. "Nejou to mí skuteční příbuzní, ale vyrostl jsem u nich a mám je rád."

"Máš štěstí," vzdychl Harfald. "Já jsem o matku přišel v pěti letech. Zemřela na zimní horečku, která se tehdy zle prohnala tímhle krajem. A otec..." Harfald se na chvilku odmlčel. "Bil mě. Vždycky jsem věděl, že mě nemá rád. Matčinu smrt dával za vinu mně, a tak mě vyhodil z domu. Ve vesnici jsem pomoc nenašel. Na naši rodinu se všichni dívali skrz prsty. Kdo by si k sobě dobrovolně vzal děcko Starého tyrana, jak otci říkají."

"Co jsi udělal?" zeptal se zaujatě Kaili. Nedokázal si představit, jak by řešil takovou situaci.

Harfald se smutně usmál: "Měl jsem štěstí. Několik nocí jsem přespal v polorozpadlém seníku, kde jsem pak potkal nějakého muže. Nikdy jsem se nedozvěděl jeho jméno. Říkal jsem mu prostě strýčku. Vzal mě k sobě a cestoval se mnou po východní části Sedmiměstí. Navštívili jsme město Delmarnon, o kterém jsem do té doby věděl jen to, že leží na severu, a taky Origanon. Nikdy jsem předtím nebyl tak daleko. Bylo to skvělé. Ale pak strýček onemocněl a umřel. Zůstal jsem sám mezi cizími. A tak jsem se vrátil, ale vesnicím se vyhýbám, protože jejich obyvatelé se vyhíbají mně."

Kaili mlčel. Bylo mu Harfalda líto, ale neuměl ho povzbudit a vypadalo to, že o to mladík ani nestojí. Kaili si bezděčně vybavil, jak se snažil zapojit mezi elfské děti. Přijaly ho, ale postupně si s nimi přestal rozumět. On narozdíl od nich rychle stárl. Elfové mohli žít stovky let, takže postupně mezi elfy zůstal sám. Nechovali se k němu špatně, ale Kaili jasně cítil, že mezi ně nepatří.

"A co ty? Odkud vůbec jsi?" zeptal se Harfald, ale Kaili zavrtěl hlavou.

"Promiň. Rád bych ti to řekl, ale nemůžu. Mám svoje důvody," omlouval se.

"Jsi takový tajnůstkář! Já bych to přece nikomu neprozradil. Stejně se mnou nikdo nemluví," ohradil se Harfald. Kaili byl v pokušení s ním souhlasit a říct mu o sobě víc, ale vzpomněl si na Ogmiovo varování: "Tam venku se tě budou vyptávat odkud a kým jsi. Neříkej jim pravdu za žádnou cenu. Elfové i draci dělali hodně pro to, aby se na ně v Sedmiměstí zapomnělo. Špatně by ses elfům odvděčil za výchovu, kdybys je prozradil."

"Nepovím ti o sobě nic a už se mě prosím nevyptávej," zarazil přítele a povzdechl si. "Je to složitější, než si vůbec dokážeš představit. Moje minulost je jen mou minulostí."

"Tak jo, vzávám to," zamumlal Harfald a napůl uraženě se otočil zády ke Kailimu. Ten vzdychl, přiložil na oheň a nechal svá víčka, aby pomalu klesla s nadějí, že Harfald přijde k rozumu a nebude se na něj zlobit dlouho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama