"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Staré zvyky - 10.DÍL

17. ledna 2015 v 13:40 | Nefi |  Kailiho putování
Řeka se konečně přiblížila. Kaili vystoupal na mírný travnatý kopec, aby se mohl rozhlédnout po krajině, a zahlédl její stříbrnou hladinu, jak se téměř přímým směrem vine v dálce. Ulevilo se mu, trochu se obával, že odbočil ze směru. Když se obrátil a scházel z kopce, měl pocit, že ho někdo pozoruje. Ohlédl se, ale nespatřil nic. Přesto zůstal neklidný, rychle opustil kopec a na Rionovi odjížděl pryč. Ještě se letmo ohlédl a znepokojeně zahlédl v lese na úpatí vedlejšího pahorku mizet tmavou postavu jezdce.

"To snad ne," zamumlal si pro sebe a za jízdy si připravil luk a šípy tak, aby je mohl rychleji použít v případě potřeby. Po takovém opatření se však cítil ještě mnohem ohroženější. Začaly ho zmáhat obavy a hnal Riona stále rychleji k řece. Uklidnil se, až když se dostal na širou pláň, odkud viděl do všech stran.

V noci se utábořil uprostřed mírného dolíku, kde se cítil chráněný. Na oheň raději ani nepomyslel - bylo by to šílenství. Spánek měl neklidný, jakoby mu cizí vědomí pronikalo do snů. Až ráno si ke své hrůze uvědomil, že to možná byla pravda. Kdo ví, co je jeho pronásledovatel zač.

"Největším nepřítelem je nám strach," vzpomněl si na oblíbenou Ogmiovu poučku. Často nechával Kailiho procházet temnými tunely pod horami, aby utužoval odvahu. Kailimu ale bylo jasné, že se to mistrovi moc nepodařilo. Neustále byl vyplašený, neklidný a nedůvěřivý. Ale před mistrem to nikdy nedal najevo, a tak ho Ogmius jednoho dne pochválil, že ovládl svůj strach, třebaže to nebyla pravda.

Vzpomínky na Ogmia v něm vyvolaly lítost. Co ho to napadlo, opouštět elfy a potom i Ogmia? Proč se po hlavě vrhá do nebezpečí? Není ani odvážný, ani silný, ani v ničem jiném nevyniká. Kromě kouzel, ale o ně stejně nestál. Vnímal je jako přítěž, cizí součást jeho já. Nikdy se nezbaví svých starých zvyků. Věděl, že jsou příliš hlubokou součástí jeho já.

"Aspoň, že ty se ničím nestrachuješ," s povzdechem pohladil Riona a chvíli spočíval hlavou na jeho krku. Pak naskočil do sedla a pobídl ho k přiměřenému tempu. Ještě dnes by měl přejít řeku. Nevěděl tak úplně, jak to udělá, protože podle Ogmia přes ni nevedl jediný brod nebo most. Ale nějak to prostě bude muset udělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama