"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Maličkosti, které dělají lidi šťastnými - 11.DÍL

17. ledna 2015 v 15:20 | Nefi |  Kailiho putování
Rozbouřená řeka bez mostu a brodu je to poslední, co Kaili potřeboval. K večeru by měl dorazit k řece. Ale celý den pršelo. Co pršelo, lilo jako z konve. Kaili byl promáčený až na kost a byla mu zima. Mohl se sice zahřát kouzly, ale měl pocit, že jeho pronásledovatel by mohl jehho schopnosti vycítit. Svou tajnou zbraň nechtěl zahodit kvůli troše pohodlí.

Když se začalo stmívat, uslyšel Kaili hukot. "Řeka," pomyslel si radostně, ale zároveň věděl, že se jeho obavy naplnily. Dojel až ke stromům, které lemovaly řeku a zůstal překvapeně stát. Hlučný tok řeky se nacházel dobrých deset metrů hluboko. Voda zřejmě vymlela do skály kaňon. Nebyl sice nijak velký, ale pro Kailiho to byla nepřekonatelná překážka. Ani kouzla by mu v tomhle nepomohla, na to byl příliš slabý.

Dusot kopyt přerušil jeho zoufání. Prudce se otočil a spatřil postavu jezdce, jak uhání k němu. Zaváhal, má-li se s ním utkat, ale usoudil, že by to nebylo rozumné. Pobídl tedy Riona a uháněl na sever podél řeky. Pronásledovatel okamžitě změnil směr a vydal se stejným směrem. Za chvíli ho předjel a kus před ním zastavil. Kaili byl z toho zmatený, ale obrátil směr a hnal Riona na sever. Jezdec vyjel za nimi.

"Co to má být?" přemýšlel Kaili. "On mě snad žene směrem, jakým chce on!" Aby si tu domněnku potvrdil, několikrát změnil směr. Jezdec mu však nikdy nedovolil odbočit ze správného směru. "Asi mi nezbývá nic jiného, než zaútočit," řekl si Kaili a prudkou otočkou obrátil směr k pronásledovateli. Když jezdec vytušil jeho záměr, vyjel mu naproti. A pak se jejich meče střetly.

Pronásledovatel byl velmi dobrý šermíř. Odrážel Kailiho údery s lehkostí a pružností. Ovšem Kailimu se nikdy nepodařilo nepřítele zranit. On sám utržil škrábnutí na ruce, když meč protivníka sklouzl po jeho vlastní čepeli. Tahle rána nejspíš útočníka překvapila, ale o to větší zuřivost v něm vyvolala. Bil se veškerou svou silou. A to byla chyba. Jakmile si toho Kaili všiml, polevil a z útoku přešel do pouhé obrany. Netrvalo pak dlouho a útočník začal ochabovat. Jeho údery začaly být nepřesné a slabé. V tu chvíli Kaili vyrazil do útoku.

Ale stalo se něco nečekaného. Nepřítel začal prchat. Ujížděl na koni k severu. Kaili se ho v zápalu boje snažil dostihnout. Usoudil, že by měl zjistit, kdo po něm jde. Nepřítel se po něm neustále ohlížel, až najednou zmizel mezi stromy u okraje řeky. Kaili jel hned za ním. Jezdec však nikde nebyl, jen stopy vedly k okraji srázu. Kaili seskočil z Riona a pohlédl dolů. "Snad nespáchal sebevraždu?" pomyslel si. Ne. Nespáchal. Našel stezku dolů k řece!

Kaili neváhal a nepřítele následoval. Oba museli jet pomalu, aby se nezřítili do řeky. Když nepřítel sestoupil až k řece, vstoupil do ní a dral si cestu šikmo po proudu. Kaili ho pozoroval a všiml si, že poměrně bez obtíží se nepřítel dostal na druhý břeh. Tam pak začal stoupat po podobné stezce vzhůru.

Nepřítel převedl Kailiho bezpečně přes řeku, ať už chtěl nebo ne, a znovu se dal na úprk. Tentokrát ho však Kaili začal dohánět. Jejich koně nakonec běželi bok po boku. Kaili tasil meč a ťal nepříteli po krku. Nepřítel uhnul, ale špička meče mu rozpárala kápi a přesekla něco, co měl pověšeného na krku. Nepříel nevybíravě zaklel a hbitým kličkováním se dostal Kailimu z dosahu. Asi se celou dobu šetřil, protože najednou pro něj nebyl žádný problém zmizet neznámo kam. Ani stopy po něm nezůstaly.

Zmatenému Kailimu nezbylo nic jiného, než pronásledování ukončit. Rozhodl se ale prozkoumat místo, kde přesekl nepřítelův přívěsek na krku. Chvíli mu trvalo, než šperk objevil, ale to, co spatřil, mu vyrazilo dech. Na tenkém stříbrném řetízku visela drobná stříbrná hvězdička s modrým kamínkem. Tenhle šperk patřil Brighid! Dostala ho od svého otce, sám to viděl. Takže to ona ho celou dobu sledovala!

"Znala cestu," uvědomil si. "A chtěla mě k ní dovést. Ale proč mi to prostě neřekla při odchodu?" Na to neznal odpověď, ale zahřálo ho u srdce, že mu Brighid pomohla. A on ji málem zabil! Ještě, že se nestrefil. To by si nikdy neodpustil. Nemohl by už nikdy ani na krok Ogmiovi. Polilo ho horko.

"No, aspoň, že mi tahle maličkost pozvedla náladu," zamumlal a připravil si nocleh.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama