"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Místo, které miluju

17. ledna 2015 v 16:34 | Nefi |  Tvorba

Tento článek byl zamýšlen jako součást Hřejivé výzvy, které jsem však z časových důvodů musela se špetkou lítosti zanechat. Více informací je možné získat po kliknutí na obrázek.

__________________________________________________


Snad každý má své místečko, kam si rád zalézá, když ho "ostatní nemají rádi". Každý má taky svůj pokojík, kde odpočívá, přemýšlí,... Ale ne všichni lidé mají doopravdy oblíbené místo někde v přírodě, kam se rádi vracejí. Já můžu s hrdostí říct, že mám tahle místečka hned dvě a že nejsem s to se rozhodnout, které z nich mám raději.

Prvním místo mám kousek od domova. Bydlím na vesnici, takže vyrazit do přírody je doslova "no problem". Čas od času se seberu a vydám se do kousku přírody, který jsem si poeticky pojmenovala Javoránie. Je to vlastně jen nevelký lesík z mladých javorů a dvě přilehlé louky. Ale pro mě mají svým způsobem obrovskou cenu. Spolu s kamarádkou (když jsme byly mladší) jsme si hrávaly, že jsme strážkyně Javoránie a že musíme strážit její hranice. Z té doby mám plno krásných zážitků, třeba stavbu domečku pod třemi osamělými jehličnany nebo bludiště z provázků natažených mezi mladými javory.

To bývaly časy. Ale dneska už jsme starší. Asi by mě už nebavilo hrát si na strážce, to ne, ale přesto mám Javoránii ráda. Je tam klid, poněvadž tam nikdo nechodí, kromě srnek a zajíců. Občas se mi nechtěně podaří nějaké to zvířátko vyplašit. Někdy taky vyplaší i ono mě, když zcela nečekaně vystartuje odněkud z houští.

V létě bývá v Javoránii nejkrásněji. Stromy poskytují příjemný stín a chládek, když mi nad hlavou pálí horké slunce. A dostanu-li mlsnou, nasbírám si tolik jahod, že bych se z toho mohla najíst. Anebo si dám ostružiny. I těch je tam spousta. A potom se natáhnu do měkké trávy a budu přemýšlet o jiných světech, tak jako dřív.

Ale nejen léto má v Javoránii svůj půvab. Jak jsem již zmínila, roste tam mnoho javorů. Když tedy přijde podzim, celá Javoránie hraje barvami. Listí vám šustí pod nohama a můžete čichat vůni podzimu. Krása. Nejhezčím podzimním koutkem bývá vždy Tunel. Je to místo, kde končí ĺesík mladých javorů a začíná mez porostlá lískami a dalšími stromy. Mezi těmito dvěmi hranicemi je dlouhý prostor, kterým můžete vzpřímeně jít, ale zároveň máte nad sebou střechu z větví a listů. A jsou-li tyto listy zbarvené, je to dvojnásob hezké.

Zimu, přiznávám, v Javoránii moc neznám. Bývá tam příliš mnoho sněhu a holé stromy jsou smutné. Mám zimu ráda, ale v Javoránii vždy vidím její neútěšnou stránku. Bez letního života to není ono. Proto nedočkavě vyhlížím jaro. Ale to vždy přichází pomalu, příliš pomalu. Vždycky se nemůžu dočkat, až uvidím, jak Javoránie ožívá.

Žádné jiné místo pro mě nemá takový význam. Vždycky se tam dá najít něco nového. Mnoho míst mám pojmenovaných na mapě, kterou jsem s kamarádkou nakreslila. Tu mapu pečlivě schovávám, a když je mi smutno, připomenu si svůj kousek ráje. Příroda je tak krásná, protože člověk ji tak moc potřebuje. Ten, komu nezáleží na "pár stromech" nebo na "kusu louky" je chudý jako kostelní myš. Naše bohatství spočívá v tom, jak moc si vážíme toho, co máme a co skutečně potřebujeme. A to se týká jak lásky k přírodě, tak i k lidem...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nefi Nefi | Web | 18. ledna 2015 v 16:30 | Reagovat

Komentáře jsou vítány, ráda poslouchám cizí názory. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama