"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Mlha života - 9.DÍL

5. listopadu 2014 v 19:32 | Nefi |  Kailiho putování
Byl týden po tom, co Kaili zdárně opustil pohoří Tarven a deset dnů od doby, kdy odešel od Ogmia. Putoval teď členitou krajinou za pohořím. Podle Ogmiových map, které mu věnoval na cestu, ted Kaili musel dojít k řece Prudké, která tekla po hranicicích se Sedmiměstím - zemí měníků (lidí s kouzelnými schopnostmi), jednorožců a samozřejmě draků. Cesta k Prudké, která se mimochodem v řeči Sedmiměstí nazývala Gohello - zuřivý, by měla trvat asi dva až tři dny, pokud se neobjeví nečekané nebezpečí.

Zatím se šlo Kailimu skvěle. Smutek z rozloučení ho opustil a byl teď plný odhodlání splnit, pro co se rozhodl. Věděl teď, že to nebude tak snadné. Neměl tušení, jak se dostane přes Prudkou. A už vůbec si nebyl jistý, jak se mu povede přejít území cizího království. O tom, co bude, až najde draky, zatím vůbec neuvažoval, protože měl na mysli něco docela jiného.

První den cesty k řece se chýlil ke konci. Kaili seskočil z Riona, jehož Ogmius zachránil před dubhmaky a ustájil ho mezi svými koňmi, a v chráněném zákoutí mezi kopcem a lesem si založil ohníček. Uvařil si teplý odvar z posilňujících bylinek, které cestou objevil, a opekl si už beztak ztvrdlý chleba, aby z něj udělal aspoň dobrou topinku. K ní přikusoval kousek sušeného masa a vzpomínal na čerstvé ovoce na elfích hostinách. Při této vzpomínce se zastyděl, protože byla po dlouhé době první, při níž myslel na elfy. Vždyť ho vychovali a měl by za to být rád. Přesto cítil, že mu nejsou ani z poloviny tak blízcí, jako Ogmius. Přece jen, oni budou žít stovky let, kdežto on s bídou zažije sotva osmdesát.

Jak tak seděl a díval se do plamenů ohně, vytanul mu na mysl obraz dvou malých dráčat, která dováděla kolem vysoko šlehajících plamenů. Kaili pocítil náhlou lítost a upíral svůj bolestný pohled na dráčata. Pak vidina zmizela stejně rychle, jako se objevila a Kailimu nezbylo než myslet si, že vidinu vytvořil svými neustálými myšlenkami na draky.

Ráno se vydal na cestu brzy. Moc toho nenaspal, pořád se obracel a nemohl se pohodlně uvelebit. Také ho zneklidňovalo kdejaké zašustění a křupnutí - měl pocit, že je sledován. Brzký odchod byl tedy na místě. Neznamenalo to však, že by ten den ujel více. Protože byl nevyspalý, brzo k večeru už v sedle napůl klimbal. Probudil se až poté, co mu jako sen kmitl hlavou obraz podobný tomu v ohni - tentokrát ale skupina smějících se dráčat, přičemž Kaili měl pocit, že se posmívají jemu.

"Hloupost," zavrčel si pro sebe. "Asi mi pracuje fantasie víc než je zdrávo. Anebo jsem se pomátl a vidím teď mlhu předchozího života," ušklíbl se a rázně ulevil Rionovi od sedla a těžkých cestovních vaků. Pak se natáhl, aby si na chvíli odpočal, než připraví oheň, ale místo toho usnul. Nemohl tušit, jaké obrovské štěstí měl, když oheň nezapálil. Místo toho pokojně spal až skoro k deváté hodině dalšího dne.


Nerozhodný PROČ MĚL KAILI ŠTĚSTÍ, KDYŽ NEZAPÁLIL OHEŇ? ZASTIHNOU HO PROBLÉMY DŘÍVE NEŽ U ŘEKY?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 8. listopadu 2014 v 12:58 | Reagovat

Copak, někdo po něm jde? ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama