"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Za hranicí reality (3.díl)

7. září 2014 v 21:28 |  Kailiho putování
Už samotná cesta z údolí byla mnohem namáhavější, než si Kaili myslel. Kvůli kamenité stezce musel sesednout z Riona, aby se hřebec neporanil a cestu lépe zvládl. Ale trmácet se pěšky znamenalo značné zdržení, což se mladíkovi vůbec nezamlouvalo. Vlčí vytí už mu s přibližujícími se vrcholky hor nepřipadalo tak dobré, jako dole v údolí. Teď by dal opravdu hodně za to, aby se ozývalo za ním.

Bylo neuvěřitelné, jak rychle se ráz krajiny měnil. Sotva Kaili asi po hodině cesty dosáhl okraje údolí, rostlo kolem něj mnohem méně rostlin a brzy poté vjel do hustého lesa, kde se mu doopravdy těžko udržoval správný směr cesty. Naštěstí začal les ještě před večerem řídnout a již téměř za tmy z něj Kaili vyjel ven na rozlehlé a suché horské louky. Byl velmi unavený a oheň se mu vůbec nechtělo zakládat. Pro jednou se tedy spokojil se studenou večeří, a když odsedlal Riona, usnul po chvíli jako špalek. Měl velké štěstí, že oheň nezaložil. Nemohl vidět tmavé stíny v dálce, ale kdyby vedle něj plápolal oheň, stíny by neomylně zahlédly jeho.

Ráno byl Kaili rozlámaný a bolelo ho celé tělo. Na sedlo už si zvykl, ale pěší túra ho zmohla. I přesto se však odhodlaně sebral k další cestě. Dokud mohl, jel na Rionovi. Později asi bude muset zase pěšky, tak by měl svého koně prozatím náležitě využít.

Jakmile přejel travnaté pláně, stezka se začala poměrně prudce zvedat a zakrátko končila v husté mlze. Kaili do ní vjel kolem poledne a připadalo mu, jakoby se stmívalo k večeru. Obklopilo ho šero, po slunci ani památky. Zvuky Rionových kopyt se podivně rozléhaly v nepřirozeném tichu. Kaili měl podivný pocit, že by ho bylo slyšet po celém pohoří. Raději tedy mlčel a rozhlížel se, kde by napojil Riona. I v horách přece musí být prameny a říčky.

Vhodné místo k utáboření a zároveň malý pramínek objevil až za notného šera. Dnes už nebyl tak unavený, ale nemohl se rozhodnout, zda má oheň udělat, či ne. Jakmile ho zažehne, bude viditelný na míle daleko, ale na druhou stranu ho oheň ochrání před vlky a jinou dravou zvěří. Nakonec ho však nezapálil a nervózně už podruhé pojedl studenou večeři. Poté se posadil a zíral do tmy. Ruka mu samovolně sjela k jílci meče. Něco tu nebylo v pořádku. To ticho bylo zneklidňující.

Ani spánek Kailimu nepřinesl klid. Při každém sebemenším šelestu se budil a s mečem napřaženým před sebou dlouho zíral před sebe. Když se takto probudil už po několikáté, vstal a rozhodl se nespat. Chtěl se posadit ke skalce za sebou a na malou chvíli pustil ze zorného pole stezku. V tu chvíli však právě odtamtud cosi vyskočilo a než stačil Kaili cokoliv udělat, vrhlo se to po něm.

Mladík utřžil dlouhý šrám přes záda. Bolestně sykl a tasil meč. Útočník, ať už to byl kdokoliv, se na něj vrhl podruhé. Kaili ve tmě jen matně rozeznal jeho siluetu, ale zamířil mečem naprosto přesně a protivník se s ošklivým zvukem sesul k zemi. Nebyl však očividně sám. Ze stezky se náhle vyrojila celá skupina neznámých tvorů. Kaili se zkusil bránit, ale když se na něj vrhlo hned několik nepřátel najednou, neměl sebemenší šanci.

Zaoufale se snažil udržet si pozici a meč. Jediná jeho záchrana byl útěk. Rion však stál pěkně daleko od něj a Kaili neviděl jediný způsob, jak se k hřebci dostat přes tolik nepřátel. Přesto se však s ohromným úsilím začal probíjet spásným směrem. Jeden z útočníků se však rozmáchl a přesnou ranou mečem sekl Kailiho do nohy. Mladík zařval bolestí a sesul se k zemi. Skrz rozseknutou nohavici se mu z lýtka valila krev a útočník napřáhl meč k poslední ráně.

"Tohle je můj konec," problesklo Kailimu hlavou a zaplavila ho vlna děsu. Zavřel oči a usilovně zatoužil být u svého koně, který by ho stále ještě mohl zachránit. A pak se stalo něco neuvěřitelně podivného. Kaili ucítil velmi nadlehčující pocit, a když otevřel oči, ležel na zemi vedle Rionových kopyt. Viděl, jak útočníkova rána dopadla na místo, kde ještě před vteřinou ležel. Naštěstí měl dost rozumu na to, aby o zázraku přemýšlel později. Tak rychle, jak mu zraněná noha dovolovala, se vyšvihl do sedla a tryskem vyrazil dál do hor. Zpátky nemohl, tu cestu mu blokovalo víc jak tucet nepřátel.

Útočníci zmateně viděli, jak jejich oběť mizí za skalními výstupky, a s hlasitým vytím ho začali pronásledovat. Kaili se po nich vyděšeně ohlédl právě ve chvíli, kdy jednomu z nich spadla kápě, a ke své hrůze spatřil něco, co bylo podle jeho mínění téměř za hranicí reality. Ještě dlouho poté litoval, že se vůbec ohlížel. Něco takového už nikdy v životě nespatřil...


Kdo jsou tajemní útočníci? Unikne jim Kaili? A co jeho zranění? Přemýšlejte, brzo se to dozvíte... Smějící se
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 13. září 2014 v 15:13 | Reagovat

Čím dál tajemější! Ale já našel ještě jednu "záhadu" jmenuje se kůň Rion nebo Trion? Je to tam, myslím, v obou variantách...

2 Helča Helča | 16. září 2014 v 13:23 | Reagovat

Ehm, má to být Rion. Nějak jsem si toho nevšimla, ale napravím to. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama