"Hudba je záležitost srdce - nelze ji úplně svázat do not, pouze naznačit směr, kterým se bude ubírat. "

Srpen 2014

Ztracené vzpomínky (2.DÍL)

26. srpna 2014 v 17:40 Kailiho putování
Ráno bylo sychravé a vlhké, protože se údolím celou noc převalovala hustá mlha a bránila ve výhledu i nyní. Kailimu byla zima. Krčil se u skromného ohníčku a litoval, že vůbec odcházel od elfů. Od jeho rozhodnutí putovat za sebepoznáním už uplynolo víc jak čtrnáct dní. Kaili to nebyl schopen počítat, protože všechny dny byly jednotvárné a nudné. Nemohl se dočkat, až konečně opustí Dolinu, jak se tomuto údolí říkalo. Bylo neuvěřitelně dlouhé, ale podle vyprávění svého elfského otce Kaili očekával, že každým dnem musí narazit na pěšinu po úbočí údolí. Ta by ho měla zavést až k Tarven, nelítostnému horskému masivu, který se výhružně tyčil po levé straně údolí. Ačkoliv jeho přechod byl velmi nebezpečný, Kailimu nezbývalo nic jiného. Pohoří Tarven se táhlo kolem celého elfského území, kromě jižní strany, ze které ho chránilo Bouřlivé moře. To bylo známé po celém Erunu svou nepřekonatelností. Ještě nikdo ho nedokázal překonat a Kaili rozhhodně neměl chuť to zkoušet, neboť nikdy v životě na lodi nestál.

Při myšlence na Erun ho zamrazilo, ale naštěstí znal důvod. Erun nebyl jen obyčejná země jako sousední Garlie nebo vzdálenější Versa. O Erunu se neslo víc pověstí, než drbů v panském sídle. Kaili věřil jen jediné, a právě proto byl pro něj přechod Tarvenu takový význam.

Slyšel, že v Erunu... žijí draci.

Neměl vůbec žádné tušení, proč je chce spatřit. Snad proto, že byli tak majestátní. Nebo snad mohou mít klíč k jeho ztraceným vzpomínkám? Je to sice hloupost, ale přece... doufal v to.

Při putování Dolinou hodně přemýšlel a někde z hloubi paměti vydoloval své první vzpomínky na život u efů. Bylo mu asi pět nebo šest, když se prostě ráno probudil a ležel na lůžku pod sametovými peřinami v jedné z komnat elfské pevnosti. Nevzpomínal si na nic předtím a rychle se přizpůsobil novému životu. Nic víc z paměti nevytáhl. To bylo divné.

Jeho úvahy náhle přerušilo táhlé zavytí. Kaili sebou škubl a ruka mu sjela k jílci meče. Po dalším zavytí jej ladně tasil a rozhlížel se kolem sebe ostražitým pohledem se směsicí radosti. Věděl, že v Dolině vlci nežijí. Nejbližší místo, kde je mohl spatřit, bylo pohoří Tarven. To znamená, že musí být blízko.

"Jen by mohla zmizet ta pitomá mlha!" zavrčel a zasunul meč zpět do pochvy. S vlčím zavytím se mu trochu vrátila dobrá nálada. Uhasil ohníček, sbalil věci do vaku a připnul jej na svého hřebce Riona, který se až dosud klidně popásal opodál. Byl to odolný horský kůň, kterého mu elfové věnovali, aby vůbec mohl přejít Tarven. Bez něj by byl nahraný.

Vyšvihl se do sedla a jemné Riona pobídl. Ten se poslušně nechal pastvy a nechal se vést svým jezdecem. Kaili zamyšleně sledoval mlhu před sebou, když se najednou trochu prosvětlila a nad hlavou se mu objevil kousek modré oblohy a slunce. Potom už netrvalo dlouho, než se mlha rozplynula a Kaili konečně spatřil pohoří Tarven. V tu chvíli byl tak šťastný, že měl chuť pobídnout Riona ke cvalu. Ale ovládl se. K přechodu Tarvenu bude potřebovat dostatek sil, takže nesmí hřebce uštvat ještě před tím, než vůbec dojedou k jeho úpatí.

Odbočil z údolí a vedl Riona po pěšině. Vesele si přitom pískal. Ranní chmury ho nadobro opustily a měl před sebou vyhlídky na šťastné překonání hor. Zatím neměl tušení, že šťastné překonání by si představoval jinak, než proběhne. O tom ale víc až příště.

Co Kailimu znesnadní cestu? A slyšel skutečně vlky? Zkuste si tipnout... Smějící se Pokračovat budu příští týden, takže času na přemýšlení máte až moc.

Taylor Davis aneb filmové housle

24. srpna 2014 v 21:00 Všehochuť
Kdo by neznal titulní songy z Hobita, Pirátů z Karibiku nebo Titaniku?
Tohle všechno a mnohem víc má ve svém repertoáru čím dál populárnější houslistka Taylor Davis. (Pro milovníky Naruta můžu uvést, že písničku z něj nahrála taky.) Pochází z Ameriky a její specialitou jsou právě slavné songy z ještě slavnějších filmů. Ale nejen to. Některé písně si i sama skládá. Kromě celé spousty videí vydala již dvě alba - Gaming Fantasy a An Enchanted Christmas.

Jako mnozí jiní hudebníci se při skladbách z jednotlivých filmů obléká v jejich duchu a vybírá si pro natočení videa příhodné místo, takže celkové video je poměrně působivé.

První skladba, kterou jsem od ní slyšela, byl song ze Hry o trůny. Navedla mne na to kamarádka. Od té doby si čas od času velmi ráda pustím nějakou její písničku. Koneckonců, její styl můžete posoudit sami. Pro ukázku jsem vybrala tři videa.





Toulky ve hvězdách (1. DÍL)

23. srpna 2014 v 22:27 Kailiho putování
Kaili se rozhlížel po temné noční obloze. Kam až jeho paměť sahala, žil jen zde - v posvátné zemi elfů. Ale věděl, že sem nepatří. Nebyl totiž elf, ale člověk. Nebo ne? Neměl elfské špičaté uši, ani šikmé hluboké oči. Přesto však ho elfové vychovali jako sobě rovného. Dokud byl dítětem, pravda ho nezajímala. Nyní už však nebyl bezstarostný chlapec, nýbrž mladý muž. Jeho smysly zbystřily a mysl zatoužila poznat svůj původ.
Dnes nebyla obyčejná noc. Byl nejjasnější úplněk za posledních pár set let. Měsíční světlo ozařovalo noční krajinu a téměř přezářilo i jindy jasná elfská souhvězdí. Kaili je do jednoho znal. I přes silný měsíční svit dovedl rozeznat Holubici, Divokého hřebce, Meč a mnoho dalších souhvězdí.
Po chvíli pozorování si všiml, že jedna jediná hvězda září stejně jako obvykle, aniž by její zář oslabil měsíční svit. Kdyby Kaili vyrůstal mezi lidmi, nazýval by tuto hvězdu Večernicí, ale elfové jí dali jméno Poutník. Každý večer po setmění se Poutník objevil jako první hvězda a provázel oblohou za jasných nocí po celý rok. Proto to jméno Poutník.
Mladík na Poutníka dlouho upíral své oříškově hnědé oči, které protentokrát postrádaly obvyklou jiskru a byly vážné. Kaili dospěl k rozhodnoutí. Bude putovat, aby zjistil svůj osud, tak jako Poutník putuje noc co noc oblohou. Bude se toulat světem, dokud nenajde, co hledá. Musí být vytrvalý.
Jakmile se takto rozhodl, ulevilo se mu. Dnes přišel na svoje oblíbené místo právě kvůli tomuto rozhodnutí. Chtěl se pohledem na hvězdy ujistit, že jsou mu nakloněny. Sám nevěděl, jestli tomu tak po dnešku bylo, ale rozhodl se. Zítra zajde za svým adoptivním otcem a požádá ho o svolení k cestě. Věděl, že otec mu nebude v sebepoznávání bránit.
Snad ho tedy hvězdy dovedou k pravdě...


Mám pokračovat v Kailiho putování? Pokud ano, napište... Mrkající

Začátek

23. srpna 2014 v 20:07
Ahoj,
vítejte na tomhle blogu a tak dál.
Chystám se sem uveřejnit něco z mé literární tvorby. Možná časem přibude i nějaká ta kresbička nebo zhodnocení filmu. Fandím fantasy, tak čekejte něco v tom duchu.